Info: V tichosti - Karel Souček - www.golias.cz

fotka

„Stejná píseň do stejně temné noci. Mění se jména, zůstává pocit.“ Tato slova v bookletu novinkového alba kapely Prouza V tichosti přesně vystihují situaci této skupiny. Ta pro dnešní čtyřicátníky, odmítající tehdejšího Davida, Jandu nebo Holky z naší školky, měla na počátku 90. let kultovní statut. Natočila odzbrojující alba V otrhaném domě a Ve dne v noci, pak si dala několikaletou pauzu a nyní o sobě opět dává výrazněji vědět. Pozvolna koncertuje sice již od roku 2000, ale s novinkou přichází až nyní.
Vydavatelství Indies Scope Records přišlo s výbornou věcí, když v krátkém časovém rozpětí vydala obě stará alba na jednom CD nosiči (příležitost konečně se zbavit poškrábaných vinylů) i novinku. Situace, vybízející k porovnání. „Stejná píseň do stejně temné noci. Mění se jména, zůstává pocit.“ Tak asi tak nějak.
Prouza stále hraje temné, syrové, jakoby do noci zabalené písně, které staví na výrazné atmosféře. Tu pomáhají navozovat pochmurné přírodní živly typu deště, mrazu či větru a obrazné texty, plné lehkého smutku a skepse. „Toho co vím, není ani na jednu větu“ (Černou barvou), „Nenarodil jsem se, byl jsem zrozen“ (Pozitivní). Cesta domů není v podání Prouzy tou cestičkou k domovu, slunce se kreslí černou barvou, ráno je bledé a mrazivé. I díky této poetice působí album uceleně a sevřeně.
„Mění se jména, zůstává pocit.“ Z původní sestavy zůstal pouze Vladimír Franek, zbylou trojici tvoří nováčci. Melancholický pocit přetrval, kapela má jen modernější zvuk a aranže.
Většina písní (Pozitivní, Černou barvou, Hlavou z kopce, Tak tak) se ubírá ve středním tempu a je založena na magické, sugestivní, potemnělé hudbě, která úmyslně v některých pasážích působí monotónně. Zároveň jsou však skladby nápaditě prokomponovány a přímo ukázková je práce s gradací, viz Cestou domů. Z rychlejších songů má největší drive Dokola, melancholicky působí pomalejší V tichosti.
Prouza je kytarová kapela a tyto nástroje v rukách Karla Maříka a Vladimíra Franeka určují její zvuk. Stejně výrazná je ale i baskytara Pavla Sabely a bicí Richarda Zajace. Trochu zastřený vokál Karla Maříka přidává desce ještě na větší melancholičnosti. Kapela natočila silné, poetické album, na kterém se absolutně nehoní za současnými hudebními trendy. Zůstala svá a to je moc dobře.

Karel Souček

4/5

http://www.golias.cz/index.php?modul=audio&sub=recenze&page=cd&id=654&mark=5 




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno