Info: V otrhanném ... - Petr Tomeš - www.freemusic.cz

fotka

   
Prouza - V otrhaném domě / Ve dne v noci
Petr Tomeš, 25.10., rubrika Recenze alb

Kdy jindy měli přijít Indies Scope s reedicí obou alb kytarově/goticky rozevláté Prouzy s "Ducháčkovským" hlasem, než před vydáním jejich novinky - první po patnácti letech? Ale schválně - obstojí V tichosti vůči klasice ze začátku 90. let? A naopak?

Běž pryč,
tak odejdi,
chce se mi spát..."
(Záda)

Digitálně remasterováno, nepřibarveno, hraje Radio 1, nepoužita Éčka, 2 LP v 1 CD, Czech Made - hade. Není asi těžké uhodnout, které nápisy /z těchto/ zdobí přebal reedice prvních (a posledních) dvou alb frýdecké kytarovky Prouza, nahrávek V otrhaném domě (AG Kult, 1990) a Ve dne v noci (Legend, 1992). Tak schválně...

Na 100% nejsem první, kdo si musel na hlas zpěváka Tomáše Hampela zvykat (prostě proto, že Prouzu neslyšel tři pětiletky a tak zapomněl). A asi nejsem prvý, koho ten vokál iritoval, když mu připadal k hudbě pětky nepatřičný. Tohle že je kapela, která ve své době (úspěšně) soupeřila s Priessnitz? Jistě! Ta banda to dělala zajímavé - jezdila se Švejdíkovou sqadrou po zemích Českých.

Prouza - V otrhaném domě


Na první poslech to skoro vypadá, že garážmajstrovi Tonymu Ducháčkovi ruplo v kedlubně a vyměnil svou praštěnou funkybigítovou Garáž za goticky rozevlátou partu. To je samozřejmě omyl jako Brno, ale právě ten hlas je hlavním důvodem, proč Prouza nezní tak temně romanticky, jak Priessnitz na debutu. A chybí tu hit a la Sny (kdo jste je ale kdy naposledy slyšel od Priessnitz živě?), i když třeba Jéé nebo Na venku ("To je dneska krásně na tom venku..." - pamatujete? Nostalgie jak vepř, přepadovka vzpomínek, síla!) mají slušně našlápnuto.

A tím jsme došli k tomu, čím vedle hudby byla (je?) Prouza zajímavá. Její texty - to už je dost jiná káva. Kvůli nim se vyplatí přivyknou hlasu Tomáše. "Když se tak dívám, do očí tvých, vidím tam lásku, jak tiše odchází..." - to je i po těch letech romantika jako prase. "Jako ovárek s křenem a pivem jako křen, jako tlačenka s kolečky cibule v octě, jak uzené koleno, kysané zelí a bramborový knedlík. Každý halt vidí romantiku jinde," píši s ústy mastnými, zatímco tuk zvolna stéká z bříšek prstů mezi klávesy klávesnice. Ne, tady vysavač nepomůže. A když už jsme se tak pěkně napapali, přijde vhod utlumení. Takové, jaké se Prouze netypicky povedlo v sedmiminutové Čelem vzad, kde: 1) zpěvák už zní skoro normálně 2) kapela popisuje tělocvik v leže, což je pro můj plný žaludek ideální 3) Prouza poprvé na albu V otrhaném domě ukazuje smysl pro humor.

Albem V otrhaném domě stojí Prouza ještě rozkročena mezi 80. léty, kdy se snažily kapely furt něco řešit (Říkala) a 90kami, snažícími se spíš zapomenout co bylo a bavit /se/. Viz Rádiobar, do níž jí -zdá se- vešli všici kamarádi i příbuzenstvo. Když ale slyším její refrén "Jó kecy v rádiu", říkám si, že by dnes Prouza spílala spíš bulváru. No, uvidíme/uslyšíme. Ale vztahy jako věčné téma (třeba v hezky funkující K tanci) - ty nezklamaly/nezklamou nikdy.

75 %

Prouza - Ve dne v noci

Čas všechno prověří,
říkají ledskteří,
čas všechno prověří,
zkouším jim nevěřit.
(Ve dne v noci)

Čím se liší debut Prouzy od jejího alba číslo dvě musí slyšet každý. Přitvrdila tu už v úvodní Tady je to místo - že by vliv grunge, které tehdy válcovalo hudební showbussines (a on jej)? Vyloučit to nemohu, ta písnička je pěkně temná a valivá, nebe a dudy v porovnání s debutem. A závěrečné smyčce a la unplugged Nirvany, kterážto událost se ovšem odehrála - respektive na albu vyšla - až v roce 1994. Snad až poté, co to Kurt Cobain v dubnu téhož roku na tomhle světě "vzdal"? Ale kdo by dýl vydržel s takovou hrombabou, jakou je Courtney?

Hutný zvuk a čitelnější /bezmanýrový/ Tomášův hlas neopouští Prouza ani ve Schválně a šponuje ji na skoro šest minut, aniž by jí začala nudit. "Klasický" kytarový zvuk tu nabízí velký hit Ve dne v noci Part 1, atmosférou ne nepodobný skladbám Priessnitz. Další příklad songu Prouzy, který i po těch letech obhájil právo na existenci. Lví podíl na to určitě má i Ivo Hegar (produkce a mix, ten s Petrem Slezákem), první muž českého kytarového rocku počátku 90. let.

"Cože, ty ještě pořád nemáš napsaný ten text? A co kdybychom to tedy nechali jako instrumentálku?" Takové věty mohly stát u počátku příjemné klidné bezeslové písně 99. Příjemná záležitost, ale nic víc. Invenčními britskými kytarovkami té doby, snad i Charlatans či Jesus Jones, asi inspirovaly Prouzu k hitu To nic. Ale dost možná že tato hudba tenkrát prostě jen BYLA "ve vzduchu". "To nic, to nic, to nic není, to mi jen tak v uších zvoní," snaží se tu zpěvák vysvětlit... co vlastně? Proč mu hrabe? Proč prakticky nesundá sluchátka? Proč se pořád láduje pilulkami? Proč se nesoustředí? Těžko říct, ale třeba se víc dozvíme v chystaném rozhovoru.

Kravaty, úsměvy, parfém,
každý se bavíme po svém...
(Chyby)

Ať už ale během interview odpoví jakkoli, jedno je jisté. Z alba Ve dne v noci zní hotová a sebevědomá kapela, která musela tehdy působit s tak kvalitním repertoárem jako zjevení. Vždyť třeba jiskřivé Chyby (či temně poklidné Najednou s výrazným refrénem a slušným kytarovým sólem) měly tak silný hitový potenciál, že mohly v pohodě soupeřit i s Lucií! Prouza zkrátka byla v roce 1992 - jak zpívá v jedné z písniček z tehdy - "Krok před tebou", má tedy na co navazovat... Sakra, boha mu, já se na tu jejich novinku začínám těšit! A že podruhé do stejné řeky vstoupit nelze? Jasně, snad jen do brouzdaliště. Ale když už tenkrát uměli TOHLE...

85 %

Petr Tomeš 

http://www.freemusic.cz/clanky/5817-prouza-v-otrhanem-dome-ve-dne-v-noci.html  




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno