Info: Komik do půl osmé - Milan Tesař - Mestohudby.cz

fotka Květy: Komik do půl osmé 17. květen 2017, 1:00 Autor Milan Tesař Květy: Komik do půl osmé „Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.

O tom, že Kyšperského tvorba tvoří jedno kontinuum, ať píše pro kapelu, nebo své sólové projekty, svědčí i některé další detaily nového alba. Opět tu máme tajemnou zkratku (WNS), následníka ČKNO z alba Květů Miláček slunce nebo DWYL ze sólové desky Vlakem (a na přechozí sólovce Svetr byla píseň BMX ABC). A píseň Dům zrcadel Scarabeus na novém albu jako by úsporností textu a častým opakováním jednotlivých veršů na slovní minimalismus sólové desky Vlakem přímo navazovala (možná ne náhodou začíná slovy: „Slyšíš, slyšíš? V dálce hučí vlak“). Text písně Komplikovaná růže mi pro změnu svou formou připomíná automatický surrealismus básnické sbírky Marťanské lodě, kterou Kyšperský napsal napůl se svou přítelkyní Alenou Černou.

Tyto paralely a podobnosti však v žádném případě neznamenají, že by Květy, a především Kyšperský jako autor, rezignovali na silné písňové příběhy, v nichž se zračí přesné a originální pozorování světa kolem sebe a prolínání reálných a nadreálných obrazů. V úvodní písni je pro mne například titulní postava Kouzelníka z refrénu méně důležitá než interakce autora písně s osmnáctiletými kluky a stejně starými holkami z první a druhé sloky („Není žádnej rozdíl mezi nimi a mou neteří“). Ostatně tato další silná píseň Květů o stárnutí („protože mám šedivý vlasy“) naprosto přirozeně pokračuje skladbou snad ještě silnější, Odpočinout, v níž se podařilo – v tvorbě Květů nikoli poprvé – šťastně propojit výraznou melodii, sugestivní interpretaci a silný text. V něm zaujme nejen lehce sociální téma („Panelák a pokoje kout, kde z kapsy kalhot čouhá výplata“), ale opět také paralely s další Kyšperského tvorbou (panelák a tráva v parku jako vzdálené ohlasy písně Pole, tráva a činžáky a kočka jako Martinovo erbovní zvíře – viz třeba píseň Kočičí dům). A také s tvorbou jeho spoluhráče Aleše Pilgra (má slovo „umakart“ v písni něco společného s deskou Umakartové Alešovy skupiny Biorchestr?).

V Odpočinout je ovšem vedle smutku a bezčasí také naplno slyšet sestava s výraznými klávesami, jakkoli jde o pouhý náznak toho, čím nás skupina překvapí v některých dalších písních. Dusavý rytmus písně Holka bude pro nepřipraveného posluchače podobných překvapením, jako když Traband experimentoval s elektronickým doprovodem a rytmem v písni Takovej pán, která na albu Neslýchané! následovala po hudebně konvenčnější folkrockové Princezně Ladě. U Květů je však přechod pozvolnější, protože předchozí píseň WNS kombinuje výrazné bicí s klávesami. I zde však Květy nabízejí mnohem víc než jen hudební dobrodružství. Píseň o pěkných holkách, zvláštních a dlouhých bodlinách ježka a brněnském muzikantovi Tomovi Vtípilovi tvoří totiž zajímavý kontrast ke zmínce o „nějaké staré herečce“, která v následující skladbě Ptáček „vzpomíná na to, jak chodila za války z továrny lesem“. Válka se jako téma znovu objeví v písni Socha: „Všechny díry po kulkách z války už dávno zamazali vápnem“ a „Opuštěný holky z předměstí vychovávají svoje vnuky“. Příběh sochy z parku, která má „dnes večer“ pohřeb a kterou možná roztlučou na prášek trpaslíci v lesích (vedle televizního seriálu Trpaslík jsem si hned vzpomněl i na Kyšperského sólovou miniaturu Umírá trpaslíků král), Květy obalily opět do dusavého elektronického doprovodu. Ten v jeden moment použitými barvami evokuje disco styl 80. let (ano, vybavil se mi Svět pod hlavou), zatímco nervní rytmus ve stylu někdejšího hitu Pasáček ovcí a Kyšperského hlas jsou naprosto typické Květy.

S dalšími poslechy celého alba si stále víc uvědomuji, že se Květům podařilo současně: 1. navázat na to nejlepší ze své předchozí tvorby (silné příběhy a obrazy, práce s rytmem, na povrch probublávající silné melodie); 2. přijít s novými hudebními prvky (klávesový doprovod, výrazná syntetická basa například v písni Indián); 3. vzít v potaz i vedlejší či sólové projekty svého kapelníka. Nevím, jak to ta kapela dělá. A ani netuším, odkud se berou slovní spojení, jako je oslovení „Ty číšníku, lovče velryb, ty sněhuláku v ohni“. Ale stále mě to baví a vůbec mi nevadí, že mi nová deska nepotvrdila Martinova slova o „hodně rockové a kytarové skupině“. Moc se těším se na další dobrodružství.

Květy: Komik do půl osmé, vydavatel: Indies Scope 2017. 12 skladeb. Celkový čas 40:18.

Květy/ foto Alena Černá

 




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno