křest desky 11.10. 2003 v divadle G-Studio centrum v Brně Tomáš Kočko, muzikálový herec, operní režisér, ale také vynikající muzikant, písničkář a folklorista, letos nahrál se svým Orchestrem čtvrtou řadovou, celkem již pátou desku. Oficiální datum vydání tohoto nového alba, 11.10. 2003, bylo také dnem, ve kterém bylo slavnostně pokřtěno a náležitě naživo představeno v brněnském divadle G-Studio centrum. Před zmínkou o novém albu se jistě sluší připomenout dosavadní poměrně bohatou tvorbu této hudební formace. První nahrávkou pod hlavičkou Tomáš Kočko & Orchestr se stala deska Horní chlapci (Indies records, 1999), na které byly ke slyšení zhudebněné texty valašského básníka Ladislava Nezdařila, jehož tvorba Tomáši Kočkovi doslova učarovala. Na své druhé desce Do kamene tesané aneb ONDRÁŠ (Indies records, 2000) se Tomáš se svým Orchestrem věnoval zbojnické tematice - v písních ukrytých na tomto albu jsme si mohli vyslechnout příběh legendárního beskydského zbojníka Ondráše. V pořadí třetí nahrávka Orchestru, Hodovnice (Indies records, 2001) na nás dýchla tajemnou atmosférou starých pohanských rituálů a posledním hudebním dílkem, které spatřilo světlo světa před novým albem, bylo neřadové CD Sadné zrno (TKA, 2002), vydané jako příloha ke čtvrtému vydání sbírky básní Ladislava Nezdařila „Horní chlapci“. Novou desku Do tanca! se Tomáš Kočko rozhodl věnovat, jak již název napovídá, tanečním lidovým písním pocházejícím ze svého rodného regionu, ze severní Moravy – z Valašska, Slezska, Lašska či Prajzska. U většiny skladeb je uveden přídomek „lidová“, do konečné podoby je svým hudebním citem upravil a zaranžoval Tomáš Kočko, avšak vedle těchto lidovek zde najdeme i několik Kočkových autorských písní, pochopitelně vyznívajících v duchu původní lidové tvorby. To ovšem neznamená, že by šlo pouze o ortodoxní folklór. Naopak, myslím, že právě tím, že se Tomáš Kočko dokáže inspirovat i hudbou jiných žánrů, například rockem, jazzem či klasikou, hudba Orchestru získává svůj další rozměr a stává se mnohem zajímavější. Písničky se z větší části nesou ve svižnějším tempu a oplývají bohatou rytmikou, přesně jak se od lidových písní k tanci dá čekat (například titulní Do tanca!, Ti koberšti synci, hitovka a klipovka Tanečnica a zejména jeden z vrcholů alba, Zbojnicky zvrtek), ale najdeme zde i skladby pomalejší, které se nesou, jak podotkl sám Tomáš Kočko, „v rytmu starodávného“ (Aj, volaři, volaři; Bystrá voda). Celá nahrávka se pyšní opravdu bohatým zvukem a není divu, hudebních instrumentů bylo k nahrávání použito doslova nepřeberné množství. Vedle nástrojů, s nimiž vystupuje Orchestr na svých běžných vystoupeních (kytara, housle, kontrabas, píšťaly, cimbál, bubínky a perkuse) na desce zaznívají také například viola, violoncello, mandolína, gajdy, klarinet, koncovky, triangl, tamburína, djembe, darbuka, rototam, kontry, zvony, kabasa, sitár, grumle, trombita a možná ještě jiné další, které jsem zapomněl vyjmenovat. Velmi důležitými nástroji jsou však i hlasivky zpěváků objevujících se ve všech písních kromě jedné instrumentálky a úvodního a závěrečného motivu. Nad tóny linoucími se z hudebních nástrojů se nese příjemně melodický a výrazný zpěv hlavního protagonisty celého projektu, který je ve většině skladeb podporován doprovodnými hlasy kmenových členů Orchestru a hostů, kteří přijali pozvání podílet se svým uměním na této nahrávce. Součástí CD je také datová stopa, v níž se ukrývá zajímavě zpracovaný videoklip k písni Tanečnica, který nám takto nabízí obrazové ztvárnění této barvité moravské muziky, a také pohled na tradiční slovanské rituály spojené s tanci kolem ohně. Přestože pro mladého režiséra Tomáše Hubáčka to byl teprve jeho druhý videoklip, jeho zpracování je na profesionální úrovni a jsou v něm k vidění opravdu krásné záběry. Druhým bonusem je remix titulní skladby od DJ Borise Carloffa ve formátu wav, o kterém jsem měl chuť prohlásit, že je zbytečný, ale koneckonců, komu se tento styl líbí, remix si poslechne a ostatní ho mohou v klidu ignorovat. Na regulérní ploše alba by působil rušivě, zřejmě i proto je ukryt v datové stopě. K celkovému dojmu z tohoto příjemného alba výrazně přispívá krásný obal vyvedený v duchu moravských tradic i titulu celé kolekce písní. Můžeme si v něm přečíst texty písní i výčet muzikantů a nástrojů hrajících v té které skladbě, a je to někdy docela zajímavé počtení. Celkem mě překvapila míra spolupráce se jmény známějšími v poněkud odlišném hudebním žánru. Na desce vypomáhal s hrou na violoncello Michal „Siki“ Sýkora, který je, stejně jako hostující zpěvačka Hanka Nogolová, členem doommetalové formace Silent Stream Of Godless Elegy. Kytarista této skupiny, Hynek Stančík, je zároveň spoluautorem instrumentální skladby Gigula, kterou v poněkud drsnější podobě nahráli také „Silenti“ a v jejich provedení se objevila na desce Čarohraní (Indies records, 2003). (Tuto verzi skladby Gigula bych mimochodem uvítal jako bonus mnohem raději než nezajímavý Carloffův remix.) Když dodám, že grafickou úpravu bookletu si vzalo na starosti metalové vydavatelství Redblack (a jak už jsem zmínil, odvedlo skvělou práci), a o anglický překlad textů se postaral Petr Pálenský (frontman tria Insania), přestávám se podivovat tomu, že jsem Tomáše Kočka & Orchestr objevil díky recenzi jejich první desky v rockovém týdeníku Beng!. Koneckonců, i hudební vydavatelství Indies se dříve profilovalo téměř výhradně v žánru alternativního rocku. Na závěr bych se rád zmínil i o křestu tohoto alba,který proběhl, jak už bylo uvedeno výše, 11.10. 2003 v divadle G-Studio centrum v Brně. Cílem tohoto mimořádného koncertu bylo, aby si s Orchestrem zahráli pokud možno všichni ti, kteří se podíleli na studiové podobě nahrávky, a to se myslím z velké části podařilo. Tomáš Kočko se svěřil, že na začátku své hudební kariéry vystupoval jako písničkář sám, když začínal hrát s Orchestrem, byli v něm včetně něj tři hudebníci, ale nyní se i se všemi hosty na pódiu objevilo snad pětkrát tolik tváří. Sám koncert začal s asi půlhodinovým zpožděním; nazvučit takové těleso, aby koncert byl opravdovým zážitkem i pro folklorní fajnšmekry jistě nebylo jednoduché, ale pokud mohu soudit (nikoli jako fajnšmekr), nakonec se to povedlo takřka bez chyby. Na začátek vystoupila cimbálová muzika Radošov z Veselí nad Moravou, jejíž primáš Radim Havlíček při nahrávání desky i na koncertě zastoupil zraněného kmenového houslistu Orchestru, Pavla „Šamana“ Hanouska. Jejich příjemná muzika dokázala přítomné zahřát na duši a naladit na vystoupení hlavního souboru večera. Před samotným zahájením hudební produkce se konalo slavnostní uvedení nového alba do světa. Do role kmotra byl pozván hudební skladatel prof. Miloš Štědroň, a po samotném aktu křestu, při němž tekla pravá valašská slivovice, byl po krátkém rozhovoru Tomáše Kočka s režisérem Tomášem Hubáčkem premiérově promítán videoklip Tanečnica. Poté už na pódium nastoupili muzikanti z Orchestru v čele s Tomem Kočkem a odehráli výborně připravený koncert, jehož náplní byly samozřejmě písně z aktuální desky, které zazněly dokonce přesně v tom pořadí, ve kterém jsou zaznamenány na desce. Také nástrojové obsazení, aranže a provedení skladeb, přesně odpovídalo jejich vyznění na albu, což byl vlastně hlavní smysl slavnostního křestního koncertu. A tak ačkoliv posluchači před koncertem neměli možnost seznámit se s obsahem hudební kolekce nových písní, díky preciznímu provedení a dramaturgii koncertu měli možnost poslechnout si de facto živou verzi nahrávky. Nadšené publikum si v závěru vytleskalo přídavek, jímž se stal hudební motiv nazvaný Po valašsku, otvírající i zakončující nové album. Jedinou zahranou písní ze starších desek se toho večera stal Svatojan, který celý slavnostní večer ukončil. Kdo má rád milé, melodické písničky, moravský folklór a přitom úpěnlivě nelpí na tradičních škatulkách a hudebních vzorcích, tomu (nejen) nová deska Tomáše Kočka & Orchestru udělá radost. Jen bych zdůraznil, že ač jsou nahrávky Orchestru vynikající, živá vystoupení je svými kvalitami ještě převyšují, a tak pokud budete mít možnost navštívit koncert, určitě neváhejte.
Jindřich http://www.volny.cz/mojmirek/dotanca.htm
CZK
EUR
USD