Info: Čarohraní - radioservis-as.cz

fotkaDIVNÉ HRANÍ

Tématické výběry se staly oblíbeným artiklem vydavatelství. Za léta už mají nashromážděny docela slušné zásoby a z toho lze tahat stále tytéž ingredience a sestavovat z nich stále nový jídelníček. Někdy se to povede (Folkové léto), někdy ne (Písně o rybách a rybářích) jindy se dosáhne kouzla nechtěného. A to se stalo cédéčku Čarohraní, které mělo ohromit posluchače hloubkou moravské studnice lidových písní, nebo množstvím kapel, které u nás udržují folklór naživu, nebo obojím. Ve skutečnosti ukázalo, že to množství kapel moc hluboko do studnice nedosáhne, pouze čeří vodu na hladině, větší hloubka je pro ně nedostupná a to, co vyloví z povrchu, ochucují kečupy, sladidly či E-čky, aby výsledný nápoj vypadal k pití. Tento přístup známe z té tzv. populární hudby, příznivci ostatních žánrů často zatracované. Když producent neví, jak udržet interpreta na výsluní, vytáhne hit, o kterém si myslí, že už jej nikdo nepamatuje, oblékne ho do moderního hávu (to jsou ty kečupy a éčka) a předstírá novou písničku. Pamětník je pak zděšen, co mu to s jeho Abbou (příklad) udělali, a ještě více je překvapen, že mladí ani netuší, že tato píseň se hrála již před třiceti lety a že to, co obdivují, je její x-tá verze. Na CD Čarohraní najdeme 22 skladeb od třinácti interpretů. Za částečnou pochvalu stojí booklet, čtyřjazyčně vypravený a věnující se stručně historii každé ze zúčastněných kapel. Nicméně i tady je to trochu zásah mimo terč. U projektu, který aspiruje na prezentaci v zahraničí, bych čekal namísto sebestředného představení úspěchů interpretů převzatých písní spíše povídání o těch písních. Historie, vznik, vývoj, souvislosti, úpravy a použité úpravy, autoři. Autoři??? U lidových písní? Ale ano, lid nic nesložil, vždy se nakonec najde nějaký ten jednotlivec. No a podobně, jako je booklet o kapelách, jsou i písničky především o interpretech, nikoliv o moravském folklóru. Společným jmenovatelem není především úcta k folklóru a jeho udržení, ale předvedení vlastního ulovení a vláčení kořisti. Asi nejlépe vychází hned úvodní Hradišťan, v první písni (Karneval) docela konzervativně autentický, v druhé (Krátký popis léta) sugestivně obrazotvorný melodicky, aranžérsky i textově. Jen nevím, jsou-li výrazy „po stříbrném mostě kráčí luna“ nebo „požáry ze čtyř stran – hoří léto“ důvěryhodné jako lidové. Ale fakt je, že si ji doteď pamatuji a vracím se k ní. Je to tak, je to suverénně nejlepší skladba desky. Trošku evokuje Jethro Tull… Tomáš Kočko a Orchestr se soustředili na efektní, téměř thrillerovou dramatizaci písní za použití šeptání a ozvěn, vrcholu dosáhli ve třetí skladbě Stojí kostel kamenný. Ve skladbě Svatojan nevím, o kterém období píseň je – fakta v textu odporují kalendáři. Celé to korunuje chlapecký projev sólisty. Jedna písnička na výběru pro Maracu je až dost, i v té jedné předvede bezradnosti plnou náruč, to Kočko a Hradišťan jsou aspoň tvrdě „na věc“. Muziga působí krotce, vydala se na cestu, aby jí ostatní neutekli, ale nejraději by se vrátila do lůna opravdového folklóru, ovšem ostatní by se jí smáli, a tak s nechutí experimentuje. Iva Bittová stále více hraje roli Lucie Bílé českého folku a folklóru. Její píseň je pokusem nalézt na Moravě arabské kořeny. Teagrass jakoby tím „-grass“ ukazoval, že má ještě i jiné zkušenosti a ambice, než je jen lidová píseň. Na tomto základě se dá smysluplně stavět a výsledná symbióza vypadá sympaticky – zařazuji jej hned za Hradišťan. Písně Teagrassu mají okolo 2,5 minut, zatímco jiní dokázali nastavovat folklór hodně přes 4 minuty. Docuku ukazuje, jak je u lidové písně, které se zmocní folkloristé, v podstatě jedno, o čem je text – nesoulad hudební části s obsahem textu je upoutávající. Bezděky tak upozorňují na skutečnost, že mnohé lidové texty by neobstály, kdyby nebyly lidové. Veselá bída je spíš bídou smutnou, protože Rehradice samozřejmě ihned vyvolají reminiscenci na předchozí verzi V. Redla, a kdo doposlouchá až sem, budou mu rázem jasné moje výhrady. Koňaboj je módní záležitost, chlapci jsou v pozici běžícího za rychlíkem, ve kterém sedí Hradišťan a podobní veteráni. Moderní zvuk je čistým pragmatismem. Neboysa je v podobné pozici, navíc na sebe upozorňuje voláním Zastavte vlak!, protože použitý folk-rock je už vyčpělý sám o sobě, natož naroubován na folklór. Společným jmenovatelem je mládí těchto skupin – historie se opakuje: podobně jako po úspěchu Kamelotu vznikaly jak houby po dešti kapely hrající „jako“ Kamelot. Že by za jeden, dva roky kořeny folklóru našli, pronikli k nim a pochopili je? Asi opravdu žijeme rychleji. Agresivita interpretů se ke konci CD stupňuje – Benedikta už nectí ani intonační a výslovnostní pravidla, na lidovou píseň si jen hraje a dokonce bezradně jednu ukončuje fade-outem. Dovedete si představit, jak děvečky jdou po vsi, zpívají, a najednou ztišují a ztišují, až zmlknou? Pojmenovat skupinu anglicky a odkazovat se na moravské kořeny je kapitola sama pro sebe. A vůbec nevadí že svůj styl definují jako hard rock (Sad Harmony) nebo doom metal (Silent Stream…). Paradoxně nakonec skupina Sad Harmony působí lépe než folklorizující interpreti. Hard rocku muzikanti rozumí, a tak Sad Harmony vypadá jako normalizační východisko z nouze, kdy se nesmělo zpívat anglicky, ale metal se hrát mohl. O lidové písni to ale určitě není. Silent stream… vsadil na spolupráci s T. Kočkem a ten je hudebně znásilnil k obrazu svému. Z Giguly je náhle Godula a doom metal zmizel. Asi jako kdybyste místo do moravské vsi šli do skazenu moravské vsi. Nebo jako kdybyste místo na cimbálovku šli do muzea voskových figurín si cimbálovku poslechnout. Čarohraní (Indies Records)

Podtitul výběrového CD - "z kořenů moravského folkloru" - to jen naznačuje, průvodní text Jiřího Plocka již ozřejmí: album Čarohraní lze považovat za moravský "dílek do celosvětového koláče" world music, hudebního žánru, jenž se zdá být jedním z východisek současné krize populární hudby. Kapely folkové, rockové i popové si z odkazu místního folkloru berou všude na světě, nelze se tedy divit, že kulturně bohatá Morava v tomto ohledu snad ani nemůže být výjimkou - kompilace obsahuje ukázky z repertoáru hned 12 skupin (a prostřednictvím skladby Zelený víneček také Ivy Bittové). Najdeme tu však nejen písně již zavedených formací, jako jsou Teagrass, Hradišťan a Tomáš Kočko & Orchestr, či mladých skupin, které zvláště v posledních dvou třech letech zaujaly svými v renomovaných médiích ceněnými alby (Benedikta, Maraca, Muziga), ale i příspěvky kapel dosud v celorepublikovém měřítku takřka neznámých (Docuku, Koňaboj, Neboysa nebo třeba Veselá bída valašského zpěváka Františka Segrada, "zpopularizovaného" letos Horáčkovým projektem Tak to chodí). Stylový záběr CD ještě rozšiřují nahrávky s lidovkou překvapivě též koketujících "ostrostřelců" - doom metalových Silent Stream Of Godless Elegy či hardrockových Sad Harmony. Za zmínku ještě stojí výborný čtyřjazyčný buklet s profily všech souborů a s odkazy na jejich internetové stránky.




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno