Info: BLUESWEISER - Ondřej Bezr, Rock&Pop 10/2001

fotkaTak to vypadá, že Indies nelhali, když před časem prohlašovali, že album Lady I. nebude v jejich katalogu ojedinělé a že bluesové muzice se napříště hodlají věnovat více. A je o to příznivější, že to byli právě oni, kdo vydal debutové album bratislavského Bluesweiseru - kdyby si desku vydala kapela sama, jak se o tom, pokud vím, jednu dobu uvažovalo, těžko by jí mohla věnovat péči, jakou obvykle poskytuje toto vydavatelství. To znamená, že se o ní každý, kdo má zájem, uši a oči, má šanci alespoň dozvědět. A to je dobře - ta deska za pozornost určitě stojí. Juraj Turtev je jednou z vůdčích osobností slovenského blues (rozhovor jsme vedli v R&P 3/01) a také člověkem s širokým žánrovým rozhledem. Ten je patrný i z tohoto alba, na kterém najdeme poměrně barevné spektrum stylů od poměrně čistokrevného blues přes R&B s dechovou sekcí až po nafunkovatělé písničky, to vše v anglickém i slovenském jazyce, s autorskými podpisy Turteva i světových muzikantů včetně Alberta Collinse, Davea Holea či Roberta Lockwooda Jr. Spojnicemi a vůbec hlavními postavami desky, potažmo Bluesweiseru jako takového, je - při vší úctě k ostatním muzikantům - samozřejmě Turtev a sólový kytarista Ivan Tomovič. Kdyby se to do Blues Baru hodilo, napsal bych, že Důro Turtev je sluníčko. Protože s takovým hodnocením by mě asi místní štamgasti s výsměchem vynesli, musím najít jiné, stylovější přirovnání. Tak třeba: Turteva cítím dost podobně, jako jsem před lety cítíval našeho Petra Kalandru. Vysvětlím, jak to myslím: můžeme si tu do aleluja jmenovat lepší skladatele, kytaristy i zpěváky, ale druhého Kalandru, resp. Turteva, tedy komplexní osobnost s tak silným fluidem, nenajdeme široko daleko. Tím, že je Důro skutečná bluesová Osobnost, ale nechci snižovat jeho konkrétní muzikantství. Jako zpěvák je výborný vždycky, ale řekl bych, že mu v Bluesweiseru paradoxně víc sedí angličtina (se slovenštinou je více doma v akustickém Vedlejšáku' Dura & Blues Club). Její výhoda je v tom, že zatímco mu za zády jede kapela, s anglickým frázováním si lze přece jen víc hrát -viz hned úvodní You Got The Blues se skvěle ležérním zpěvem. V kytarové hře se specializuje hlavně na moderně pojaté beglajty (veskrze současná je ostatně celá rytmika, to zvláště vypichuji), jediné jeho velmi specifické sólo jsem odhalil uprostřed The Blues Don't Bother Mé. To ale u člověka, který má v kapele Ivana Tomoyiče, nikterak nepřekvapí. Tomovič je totiž, stručně řečeno, blázen. Samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Jeho hraní je z Marsu - vyvazbený zvuk, zdánlivě náhodné shluky tónů, hodně psychedelie, ale blues až na půdu. Kytarovým fajnšmekrům doporučuju třeba The Blues Dorit Bother Mé, You Got The Blues, Zázračné Blues - ale vlastně kterékoliv místo tohohle opravdu povedeného alba.

Ondřej Bezr, Rock&Pop 10/2001




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno