RECENZE: Mišíka hrají mlaďoši, folkloristé a brněnští divoši z kmene Čanki Vladimír Mišík je v Česku něco jako ve světě Rolling Stones. Těžko najít někoho, kdo by si jej aspoň nevážil, pokud jej přímo neobdivuje.
Dvaadvacet kapel převážně výrazně mladší generace, než je Mišík, teď pro vydavatelství Indies Scope nahrálo vlastní pojetí Mišíkových písniček na stylově velmi členité album Bazarem proměn.
Mišíkovská pocta vypovídá především o tom, že není důležitý samotný hudební styl, ve kterém se ten který soubor pohybuje. Legendu českého rocku nahlížejí jako tvůrce nadčasového a vlastně vlivného na kohokoli, kdo má uši a - s prominutím - srdce.
Podobné album už vyšlo v roce 2008, kdy se na živém záznamu z divadla Archa při oslavě Mišíkových šedesátin vyznala z obdivu k němu mezigenerační sestava od Marka Ebena, Františka Segrada či kapely Buty až po Dana Bártu nebo November 2nd.
Tehdy se hrály hodně věrné verze Mišíkových hitů. Na albu Bazarem proměn - jak už název, inspirovaný jednou z raných zpěvákových písniček, napovídá - se víc upravuje a mění k obrazu interpretů toho kterého songu.
Album rámují dvě z nejzdařilejších verzí, a také jediný případ, kdy se na jednu píseň „podívali“ dva noví interpreti. Na úvod cimbálovka Musica Folklorica hraje Slunečný hrob v pěkné úpravě, ve které slavný původně kytarový rozklad Radima Hladíka převzal cimbál a kytarové sólo housle. Na závěr alba pak s úplně jiným zpracováním přicházejí Čankišou, kteří text upravili do své typické „etno-hatmatilky“, údajného jazyka lidu Čanki. A je to velmi dobrý hudební vtip.
Písně z Mišíkova repertoáru jsou odjakživa důležité nejen hudbou, ale i textem, ať už zpěvákovým nebo převzatým z díla některého z básníků. V tom také jsou nejčastěji neuralgické body nových pojetí.
Zatímco Jan Spálený, jediný představitel Mišíkovy generace na albu, zpívá Byl jsem dobrej tak, jako by se jednalo o jeho vlastní písničku, například Jablkoň se kupodivu trefila úplně vedle.
Její zpěvačka Marie Puttnerová sice zpívá jako slavíček po ránu, ale smysl Kainarovy básně Sochy, tu apoteózu vášnivosti (“být mrtev - dobrá, ale nezadávený“), zřejmě vůbec nepochopila.
Což se týká i verze Stříhali dohola malého chlapečka, kde zpěvačka Ela silný text deklamuje bohužel dost neadekvátně, přičemž hudební prostředí, vytvořené Janem P. Muchowem je naopak velmi zajímavé, neobvyklé a invenční.
Mezi nejlepší „poklony“ patří příspěvky Lesní zvěře (Variace na renesanční téma), Květů (Návštěvní den), Ladě (Tma stéká do kaluží), Mňágy a Žďorp (Cesta do dětství), Bran (Proč ta růže uvadá) či ZVA 12-28 Bandu (poslovenštělá S nebom to mám dobré). Hudebně krásnou verzí přispěla i Dorota Barová pod hlavičkou Tara Fuki, jen text v mužském rodě jí nějak ne a ne uvěřit.
Ondřej Bezr
hodnocení: 70%
Zdroj: http://kultura.idnes.cz/vladimir-misik-coververze-d0f-/hudba.aspx?c=A150612_130315_hudba_ob
CZK
EUR
USD