Makrorecenze "Mezi lopatky" Kieslowski
"Mezi lopatky" je jedno z letošních domácích alb roku, které má šanci získat nějaké to ocenění v ročním sumáři. Kieslowski na něm spolupracovali s Janem P. Muchowem a svůj zvuk o dost posunuli. V hlavní recenzi jsme hodně chválili a ani makrorecenze za tímto hodnocením nikterak nepokulhává.
Na své třetí desce Kieslowski neponechali nic náhodě. Vydali se nahrávat na utajené místo v Normandii, kde proběhl velmi intenzivní čtrnáctidenní pobyt ve studiu. Oporou jim byl i Jan P. Muchow, který vše zastřešoval z producentské a poradenské pozice. Celou misi pak zhodnotili těmito slovy: "Důležité bylo, že jsme odjeli. To samé se mohlo uskutečnit kdekoli jinde za hranicemi ČR. Ale je fakt, že Normandie se obzvlášť povedla. To místo, kamenný dům uprostřed ničeho, mělo neopakovatelnou atmosféru. Nemluvě o tom, že jsme tam byli na přelomu ledna a února, takže většinu dní pršelo a foukal silný vítr. Byli jsme izolováni a šťastní." Honza Průša v hlavní recenzi nešetřil slovy chvály, udělil krásných devět z deseti a vše shrnul tímto resumé: "Na své třetí desce napsali Kieslowski skutečně silné texty, ty nejsilnější. Zachovali si svou křehkost a něhu, a přesto se dokázali výrazově posunout. Poslechněte si tu krásnou desku a nebude se vám chtít pustit si cokoliv jiného. 'Mezi lopatky' je vskutku výjimečným albem, domácí deskou roku. Minimálně." V obdobném duchu se nese i rovná pětice názorů našich redaktorů, kteří se zúčastnili této makrorecenze. Výsledné skóre se zastavilo na velmi příjemných osmdesáti šesti procentech.
Pavel Parikrupa - A moje srdce se rozpadne (9/10)
Vztah ke kapele: Doposud naprosto žádný, ale to se změní."Mezi lopatky" je zářným příkladem opravdu existující výborné tvorby v zemi oplývající mlékem, strdím a Michalem Davidem. Pravda, poslech dua Kieslowski chce dobrý vkus a aspoň trochu zkušeností s partnerskými karamboly, nejlépe pod hlavičkou manželství nebo dlouholetého soužití. Pro dvacátníky s vrcholícím obdobím promiskuity či bouřlivým idealismem v duši tahle deska rozchodových a rozvodových písni není. Přes poněkud monotematické a hořké téma o rozpadlých srdcích a vztazích se jedná o opravdu krásné album. Civilní, dojemné, hořkosladké texty umocňuje forma dialogu Ona vs. On. Je to silný městský folk v perfektně padnoucích Muchowových kreacích. Neřve, nevnucuje se. Člověk má chuť obejmout všechno, co mu je drahé, a být za to vděčný. Nebát se schoulit někomu milovanému do klína, vybrečet se a třeba i bušit pěstmi. Ono to zas bude dobré.
Dan Hájek - Ostří nože roztíná pouto víry v lásku (9/10)
Vztah ke kapele: Začalo to s "Na nože", tehdy jsem k nim přičichl a nepřišla žádná alergická reakce.O to více mě zajímalo, jak dopadne nahrávací oddělení od zdejší reality v dáli a spoluúčast Honzy Muchowa. Ta nakonec sehrála mnohem důležitější roli a ne každému, kdo znal dřívější tvorbu Kieslowski, to půjde snadno pod nos. Přeci jen došlo ve výsledku na výrazný posuv, ona zvuková čitelnost přístupů Muchowa je na hony rozpoznatelná, v tomto případě však ku prospěchu věci. "Na nože" bylo střídmější, i když už i zde se odhalují první výraznější experimenty. "Mezi lopatky" jde v tomto ale o notný kus dále, instrumentálně je deska mnohem kontrastnější, ne však zbytečně přeplácaná. Proplouvá si svými náladami, které vystihují samotné texty. V nich je čitelný dospělejší nadhled, rozvaha a plížící se smutek mezi řádky. "Postele" jsou sice vesměs nejpřímočařejší popovkou, osobně však preferuji atmosférický závěr v podobě "Severu", "Ve větru" a "Normandie". "Mezi lopatky" je rozvinutějším světadílem, v němž oba aktéři (s neméně důležitým hostem) posunuli své muzikantství o nějaký ten level výš a mohou oslovit mnohem širší spektrum posluchačů. A ono ostří proťalo i podzimní naturel jednotlivých písní.
Honza Balušek - Bolestná krása (9/10)
Vztah ke kapele: Doposud jsem je znal jen jako jedno z mnoha jmen, která vychvaluje kolega Průša, s nímž se vkusem velmi rozcházíme. Já jsem popař, on je alternativec. Občas se samozřejmě někde na půli cesty potkáme, ale je to výjimečně. Nová deska Kieslowski se ale pod kůži zaryla nám oběma stejně. Je to jedna z těch nahrávek, kdy si říkáte, že pro její pochopení a prožitek už vám musí být minimálně nad třicet, lépe i ke čtyřicítce, a že by vlastně ani nebylo dobře, kdyby (po textové stránce) rezonovala s dvacátníky či mladšími. Pak by totiž v jejich životech bylo něco hodně špatně. Mírně odrostlejší posluchače však lyrická složka může naprosto rozsekat a není přitom nutné, aby si ve vztazích prošli podobnými karamboly, jaké jsou v nich obsaženy. Určitě si jimi prošli třeba jejich kamarádi či známí. Hudba za texty však rozhodně nezaostává, Muchow je za deskou velmi znát a přibližuje ji i nefolkovým posluchačům, kterým jenom akustická kytara nestačí. Krásné písně, melancholická atmosféra, skvělý zvuk a aranže - na "Mezi lopatky" se vše spojilo do úžasného celku. A i když poslech písniček někdy bolí, chcete, aby album i tak trvalo o něco déle než těch necelých čtyřicet minut.
Jaroslav Hrách - Kieslowski jsou vážnější a temnější než dřív (8/10)
Vztah ke kapele: "Krátká píseň o zabíjení" se mi sice líbila, ale Kieslowski mě ničím jiným výrazně nezaujali. Až doteď.Na novinku Kieslowski jsem slyšel zatím jen samou chválu. Vzhledem k tomu, že mám rád melancholické desky, nemohl jsem si "Mezi lopatky" nechat ujít. Když budu porovnávat s řadovkou předchozí, kterou jsem slyšel jen tak zběžně, výrazné změny se dočkal především zvuk, na kterém se podílel producent Jan P. Muchow. Jeho spolupráce dala nahrávce zvláštní nádech. Od začátku do konce se velmi příjemně poslouchá, hudební podklady jsou temnější, vypiplanější a koncepčně drží při sobě. Velký posun slyším také ve vážností sdělení, úkrok od pozitivních témat a výrazný přechod k melancholii, intimitě a smutku - texty optimismem zrovna nehýří. K poslechu celého alba je potřeba mít tu správnou náladu. Ze skladeb na první poslech vyčnívají "Doteky" s pěkně vygradovaným závěrem a "Postele" s celkem chytlavým popovým refrénem. Obzvlášť musím vyzdvihnout poslední píseň "Normandie", která je po vynikající instrumentální předehře zakončena naléhavým zpěvem. Rozhodně považuji "Mezi lopatky" za jednu z těch zásadnějších desek, které u nás letos vyšly.
Jan Trávníček - Touhy + realita ≠ VSL (8/10)
Vztah ke kapele: "Na nože" mi učarovalo a v přehrávači zůstalo na dlouhé měsíce, takže určitě pozitivní.Kieslowski ve verzi 2014, to je vlastně pop. Pop nezvykle inteligentní, upřímný, intimní, melancholický a plný smutku za tím, co bylo a už se nevrátí. Pop, který připomene Bratry Orffy, Umakart nebo Ille, ale nalézá spojnice i se zahraničními The xx nebo The National. Pop, který si zásadně musíte pouštět až v noci, protože ve dne nikdy fungovat nebude. Pop, v němž se slovní spojení jako "S tvejma dětma jsem šťastná jinde" nebo "Všechnu mojí lásku maj mý děti a na tebe už nezbejvá" zarývají hluboko pod kůži a žijete-li ve spokojeném vztahu, jde z nich až mrazivý strach. Pop, který přes to všechno jde díky Muchowově produkci posluchači naproti a chce se líbit. A to je vlastně jediný problém, který s aktuální studiovkou Kieslowski mám. Deska "Mezi lopatky" si vaši pozornost zaslouží a s velkou pravděpodobností na ni čekají nějaké ty výroční ceny, ale "Na nože" si mne díky syrovějšímu a folkovějšímu zvuku omotala ještě o něco silněji.
http://musicserver.cz/clanek/49046/makrorecenze-mezi-lopatky-kieslowski/
CZK
EUR
USD