Info: Kusy - Jiří Karban - kultura21.cz

fotka Zuby Nehty: Jako bych to už někdy slyšel

Zuby nehty, to je klasika. Bez nadsázky legendární dívčí (dnes už dámská) kapela po patnácti letech nahrála regulérní řadové album. Žádné vykopávky. Prostě nové Kusy. Pokud je vezmete za své, budete si muset přiznat, že cosi „starého“ stále žije.


Něco pro pamětníky… Dnešní teenagery to asi nebude moc zajímat, ale vězte, že bývaly časy, kdy živé koncerty dívčí kapely přinášely pobavení i nepřenosný pocit vzrušení. Vzpomínám na léta osmdesátá, na původní Plyn a navazující Dybbuk, z nichž pochází skupina Zuby nehty. Tehdy se mi líbila stylová škatulka „feministický punk“ - a zatímco popově orientovaní spolužáci poslouchali nejrůznější krasavice, já se dobře cítil blízko pódií, na nichž občas zahrály přidrzlé intelektuálky. Jejich muzika v tom šíleném bezčasí působila jako živá voda. Ale čert to vem.

„Jako bych to už někdy slyšela/ jako bych dýchala ten samý vzduch/ dějou se věci pořád dokola/ je to už spirála nebo stále kruh?“ (Struna praskla).

Na albu najdete třináct písní, které leckoho z pamětníků pocitově vracejí právě do zmíněných osmdesátých let, na koncerty v nezapomenutelném pražském Junior klubu Na Chmelnici. Není to však samoúčelné retro pro melancholiky očekávající nástup brzké demence. Zuby nehty jen dokazují, že „obyčejná písnička“ nepotřebuje nic víc, než působit pravdivě a přesvědčivě.

„Únava tíží tělo/ tolik by křičet chtělo/ vrátit jen trochu čas/ mít ještě možnost zas/ zavolat/ nic, nic, nic není/ nic není/ ztracený“ (Pozdě).

Je sice pravda, že zde budete marně hledat píseň stejně silnou, jakou jsou nesmrtelní Bílí ptáci (album Utíkej, 1993), ale to neznamená, že Kusy nenabízejí momenty, které si rádi znovu a znovu přehrajete. Nechybí tu například kontinuální skladba o ženském údělu, tentokrát pod názvem Paní VI. Za skrytý hit považuji Žižkov – za tak úžasnou předehru by se nemusely stydět i jiné mistryně alternativních proudů.

 

Skupina Zuby nehty se na nejnovější nahrávce nestydí za své kořeny, přiznává tvůrčí stereotypy a přitom stále chytá za srdce každého, kdo miluje originální poetiku a hudební projev, který by se mohl zdát už dávno překonaný. Jestli vám to připadá záhadné, poslouchejte dál. Částečné odpovědi skrývají ty kouzelné písně.

„Odnikud nikam/ padaj slova/ hledám v nich smysl/ zkouším znova/ najít, co právě by padnout mělo/ aby se všechno už vyřešilo“ (Noční můra).


Hodnocení: 90 %

autor: Jiří Karban

http://www.kultura21.cz/hudba/10462-indies-scope-zuby-nehty-recenze





Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno