Lesní zvěř má ještě pořád co ztratit
Jsou kapely, které hrají nesmírně zajímavou hudbu, ale zas tak moc se o nich neví. Lesní zvěř existuje už čtrnáct let a právě vydala své druhé album plné energie, gradace, extatických výbuchů, psychedelie i melancholie. Jak je komu libo. Jmenuje se "Movable Feasts" a stojí minimálně za poslech.
Když jsem se loni v létě chystal na dovolenou a připravoval se na dvanáctihodinový maraton řízení auta, přirozeně jsem při přípravě hudby na cestu sáhl i pro předchozí, eponymní a debutové, pět let staré album Lesní zvěře. Tehdy jsem si uvědomil, že je to za poslední roky jedna z českých desek která mne zasáhla opravdu silně. Tak moc, že se k ní pravidelně vracím celou pětiletku. Je tady její následovnice "Movable Feasts". Jak dlouho budeme poslouchat ji?
Lesní zvěř staví převážně na skvělých muzikantech. Hudebnících, kteří se nebojí rozsáhlých komplikovanějších kompozic ani dlouhých instrumentálních pasáží, i když tentokrát se na albu žádná skutečně čistá instrumentálka nenachází. Lidský hlas, alespoň v podobě slova nenesoucích vokálů nebo recitativu, je přítomný ve všech skladbách.
Náhoda (která sice neexistuje) chtěla, aby se muzikanti během vysílání "Tečky páteční noci" potkali spolu s Janem Těsnohlídkem. Básníkem, jehož texty i hlas použil Umakart na albu "Vlci u dveří". A právě titulní text z jeho aktuální sbírky "Ještě je co ztratit" se ukázal jako to správné spojení hudby Lesní zvěře s jeho poetikou. Obojí bolestně přesné.
Když Těsnohlídek deklamuje svým unikátním způsobem neutěšená slova o tom, co vše ztrácíme a ztrácet budeme, dojde i k pasáži: "Nebáli jsme se chtít a nedostat. Vsadit a prohrát. Jít a zakopnout. Nebáli jsme se slíbit si věci, který nešlo splnit." Tato slova - zcela mimo plán, ale trefně - vystihují půvab a kouzlo kapely samotné. Lesní zvěře. Skupiny, která se pořád často nebojí nejít s proudem. Většinou. Většinou? Je to tak a ještě se k tomu vrátíme.
"Movable Feasts" je postavená na dlouhých, povětšinou pozvolna gradujících skladbách, jejichž společným znakem je jazzový (v nejširším smyslu slova) základ. Jednou se skladba rozvíjí tanečním směrem, jindy jen umocňuje syrové deprese. To podstatně častěji. S téměř výhradně anglickými texty pak vzniká jeden rozsáhlý, téměř kompaktní celek, který Těsnohlídek svým hlasem ani češtinou nijak nenarušuje. Zapadá sem dokonale.
Teď ale zpět k odvaze nebát se. K tomu slovu většinou. Odvaha z desky vystupuje a je vlastně cítit z celé dosavadní tvorby kapely. Tedy kromě singlové "Kavka Airlines". Skladby zcela vybočující ať už náladou, svou stopáží nebo jakoby uvolněností. Na jinak překrásném albu, jako by pomáhala připomenout, že opravdu je co ztratit. A není to vůbec složité. Zalíbit se. Jít posluchači naproti.
I tak, přes tuto jednu drobnou výhradu, jde o nesmírně svěží a povedenou desku. Poctivě odpracovanou. Lesní zvěř pořád patří k silným a ojedinělým tuzemským kapelám. Těším se na její další aktivitu, jak tu koncertní, tak studiovou. Je jasné, že je na co. Zároveň je hodně pravděpodobné, že i "Movable Feasts" - s jedním zmáčknutím tlačítka skip během poslechu - bude u nás hrát zase celou pětiletku.
Honza Průša
7/10
http://musicserver.cz/clanek/46609/lesni-zver-movable-feasts/
CZK
EUR
USD