Info: My Heart Soars Like a Hawk - Patrik Hronek - http://patrikhronek.blog.cz

fotkaVysoko i s přistřiženými křídly (Nylon Jail: My Heart Soars Like a Hawk)
Jedu si to takhle širou prérií, za mnou se zvedá oblak prachu a v dálce se vyjevují postavy. Zpomaleně vykračují v řadě, boty i kalhoty zaprášené, košile propocené, obličeje zarostlé vousem, na tvářích tvrďácké výrazy a v rukách obité futrály. Hlavou se mi honí, co se tak asi bude dít, až se budeme míjet. Otevřou ty futrály, vytáhnou bouchačky a začnou střílet? Pak dostanu elektrošok a probudím se.


Raději si pustím hudbu, abych se z toho prapodivného snu probral a abych ten výjev zapudil. Do ticha se rozezní táhlé tóny foukací harmoniky, které však záhy nahradí zvuky elektronické. Už zase?!?
Takhle nějak by mohly vypadat obrazy, pokud si představíme, co se asi tak skrývá za spojením "prach divokého západu a svět jedniček a nul." Nebo dokonce electrocountry. Tak totiž sama sebe charakterizuje olomoucká kapela Nylon Jail.
Škatulkování někdy pomáhá při rozhodování, zdali danému interpretovi vůbec věnovat čas, nebo, jako v tomto případě, kdy se spojuje zdánlivě nespojitelné, pomáhá vzbudit zájem. Jenže ono je vůbec nejlepší se vymanit z toho škatulkovacího vězení.
Vždyť by úplně stačilo říct, že zde máme novou kapelu, která hned na debutovém albu My Heart Soars Like a Hawk předvádí značně vyzrálý výkon. Je jasné, že díky angličtině se nemusí a snad ani nebudou omezovat pouze na české končiny.
Nylon Jail také nejsou první kapelou, která otevřeně přiznává inspiraci estetikou amerického (středo)západu. Podobné vlivy lze najít i v tvorbě Václava Havelky. Ať už se jedná o jeho solový projekt selFbrush nebo domovskou kapelu Please The Trees, která je ale rockově přímočařejší.
Nylon Jail založil na podzim 2011 kytarista Roman Vičík se zpěvákem Jiřinem Jirákem. Vičík se na kulturní scéně (hudební i divadelní) ve Valmezu a hlavně v Olomouci pohybuje dostatečně dlouho na to, aby měl vše srovnané. Tomu, kdo zažil Jiráka ještě v Two men, musí být jasné, jaké nekompromisní kontury sem vnáší právě on. Dodnes si vzpomínám na vystoupení Two men na malém rodinném festivalu v Lupěném, kdy bylo od první chvíle jasné, že zde sleduji něco výjimečného.
Vičík s Jirákem původně zamýšleli čistě elektronický projekt, který se však záhy rozvinul směrem k rocku a country. Je už celkem jedno, jaký byl původně záměr, jelikož v případě Nylon Jail se ve výsledku jedná o symbiózu alternativního rocku a elektroniky s prvky country. Ať už jde o již zmíněnou foukací harmoniku, akustickou kytaru či banjo. Dokonce zde můžeme slyšet i brumli.
Jirák na celém albu nepřipouští žádné pochybnosti o jeho schopnostech. Jeho síla není ve velkém hlasovém rozsahu, ale spíše v barvě a poloze. V některých skladbách (Abscissa, Indian Summer, One Word) tou barvou, dikcí a frázováním připomíná "baladického vypravěče" Blixu Bargelda z Einstürzende Neubauten.
My Heart Soars Like a Hawk nabízí pestrou škálu emocí. Najdeme zde spíše poklidnější skladby, které sem tam doplní nějaká ta svižnější. U několika poklidnějších by se dalo v duchu výše uvedeného mluvit o tklivých baladách.
Všechny písně mají propracovanou strukturu mnohdy s překvapivými, leč nerušivými zvraty. Chvílemi by to sice chtělo více šťávy; ten potenciál je cítit, úplně překapává, ale kapela sama sebe dusí. Až by se chtělo křičet: Pusťte tu energii ven! Roztáhněte křídla a leťte!
Jenže zde se nehraje na vnější efekty. Pudová živočišnost je elektronicky transformována v křehkou niternost. A úplně na závěr během poslechu sférického konce duetu One Word je duše naplňovaná blahem a může se rozletět k nebeským výšinám. http://patrikhronek.blog.cz/1312/vysoko-i-s-pristrizenymi-kridly-nylon-jail-my-heart-soars-like-a-hawk




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno