Info: My Heart Soars Like a Hawk - Helena Pazdiorová

fotka


Základem každého úspěchu je dělat vždycky to, co nedělá nikdo jiný. Nylon Jail to vzali z gruntu. Troufají si hrát country (a postavit na tom celou image kapely, včetně vizuálního doprovodu) a kombinovat ho s psychedelií a trochou elektroniky. Troufají si to podniknout v době, kdy se country asociuje (v lepším případě) už jen s Johnnym Cashem, v tom horším s teleshoppingovými reklamami na výhodné balení deseti alb Michala Tučného. Olomoucká pětice dokazuje, že country není ani nadávka, ani kýč.

S bouráním předsudků začali teprve před necelými dvěma lety, ale už teď se stali díky nezapomenutelně divokým a energickým koncertům docela zavedeným jménem. Poslouchat Nylon Jail a jejich „I have to say the last thing / I have to say one word / before in hell I will be burnt / before I'll lose my mouth“ do sluchátek, to je jedna věc. Úplně jiná věc ale je, uvidět vpravdě ďábelského Jiřina Jiráka, jak tohle všechno pronáší s kamenným výrazem a planoucíma očima k publiku.

Tím pozoruhodnější je, že Nylon Jail na debutové desce ukazují převážně svou klidnou tvář. Že je něco jinak, je zřejmé hned na začátku, když otevřou album dvěma lehce monotónními „cajdáky“. Ale funguje to dobře. Relativně klidná deska se vlastně pro kapelu jeví jako nejlepší řešení. Dostat na desku hudbu v takové zběsilé podobě jako na koncertech je totiž asi možné jen tak napůl, a tak bylo lépe udělat to takhle. A „slowly / do it slowly / we've got time.“

Pomalých skladeb je tu nečekaně mnoho (Abscissa, Indian Summer, One Word aj.). Táhlé, vždy několik minut hypnoticky opakované melodie často teprve až v samém závěru rozčísne psychedelické, elektronikou podkreslené kvílení. Dohromady s klasickým country cashovského střihu (Grace, Fort H.H.G., Dumb Vetriloquist) tvoří devět písní vyvážený celek. Spojuje ho jak oddanost a vděk hudební tradici, tak snaha o její neustálou aktualizaci.


My Heart Soars Like a Hawk se nepyšní nijak zvlášť originálními texty, většina z nich je naopak dost schematická („she was good like Jesus Christ / and bad like a dirty whore“). To však žánr povoluje, ba dokonce vyžaduje.

Když to trochu přeženu, všechno, co se Nylon Jail týče, je vlastně póza, kterou diktují pravidla country. Ale není to póza hraná na efekt, nýbrž póza, která kapelou pokaždé jako by prorůstala. Jako když je ten nejlepší herec ještě dlouho po představení Hamletem nebo králem Learem.

Zlatý hřeb: Indian Summer, Dumb Ventriloquist
Zní to jako: důkaz, že country je trendy a že se směle může smíchat třeba i s elektronikou – v jeho vlastní prospěch

Hodnocení: 5/5

Helena Pazdiorová

http://www.muzikus.cz/recenze/Nylon-Jail-My-Heart-Soars-Like-a-Hawk~16~listopad~2013/




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno