Info: Na nože - Zdeněk Neusar - www.the-aardvark.cz

fotkaMezi bohy a zvířaty


Konstruktivní investice a zvládnutá krizová komunikace – bavme se o druhém albu Kieslowski. „Když máme s Marií bouřku, místo mluvení spolu hrajeme,“ říká David. „Jde nám o dobrý písničky a intimní sdělení. Zkrátka jen my a náš příběh.“ Kus vlastního života do alba vypsali bez příkras, otevřeně a lidsky. Až máte pocit, že s nimi nesedíte v roubence v Lužických horách, ale ve vlastní kuchyni.

Marie Kieslowski a David K. Pomahač nám na své desce přinášejí jeden z možných receptů, jak přežít v partnerských vztazích. Jak mít sami se sebou slitování. Jak si odpouštět a dokázat jít dál. V magické „Krátké písni o zabíjení“ na sebe tasí nože, aby spolu následně strávili „Klidnou noc“. Jsou pořád „Spolu“, přestože to bolí a přicházejí i „Špinavý dny“, kdy člověk „pije dál a pije víc, když chce bejt sám“. V „Blocích“ zase jeden hraje bloky, druhý smeče a oba dohromady doufají, že jim život neuteče.

Nebudu to protahovat – Kieslowski mě dostali! Nejen proto, že zbožňuju „Dvojí život Veroniky“ od Krzysztofa Kieślowského s půvabnou Irène Jacob, případně Juliette Binoche z „Modré“. Dostali mě silným setkáním přímočarosti s jemností a realismem. Dostali mě popisností, s níž se nebojí pojmenovávat temnější stránky v nás. A dostali mě také svým postojem, že jistá míra „špinavosti“ k našemu životu jednoduše patří a je třeba vzít to na vědomí.

Ve výsledku a intenzitě jsou Kieslowski podobně uvěřitelní jako například bratislavští Longital, přestože obě partnerská dua po hudební i textové stránce volí odlišný přístup. Zatímco Longital míří přímo na srdce, akcentují to dobré z nás a jejich hudba je plná jazzové virtuozity Dana Salontaye, Kieslowski sázejí na úspornou folkařinu a autentický prožitek. Jsou silní v prostém popisu dějů a vnitřních pochodů, aniž by život lakovali narůžovo, moralizovali, nebo naopak vytěsňovali něhu a intimitu. Kieslowski dosahují pocitu smíření už základním poselstvím, že jako lidé nejsme dokonalí.

Vedle toho nám ale mezi řádky napovídají také to, že čas od času potřebujeme opadat jako stromy. Potřebujeme ten vegetační klid, kdy se život v našich kmenech bude dát jen tušit. Potřebujeme se chvíli volně kývat ve větru, hluboce oddechovat, a mít tak možnost vidět anděly, jednou schované na půdě, jindy přímo před očima. Potřebujeme odpočívat, přemýšlet, odpouštět… a přitom si uvědomit, že jednu věc máme my lidé společnou: nejsme bohové, ale bytosti chybující a svým dílem stále trochu pudové. Nebo jinak: „Člověk je uprostřed mezi bohy a zvířaty, přiklání se sem i tam; jedni se podobají těm, jiní oněm, a jiní zůstávají mezi,“ jak tvrdil už Plótínos.

Přináší Kieslowski univerzální životní nápovědu pro posluchače všech věkových kategorií? Možná. Hypnotický neklid každopádně odhalí už jen poslech před nezasvěceným publikem, například v práci. Člověk jakoby poukázáním na písničky „o lásce, chlastu, nevěře a zabíjení“ na sebe sám něco prozrazoval. Třeba když DKP sděluje nevyhnutelné. Osudu prostě neutečeme – a raději bychom se s ním měli smířit.

9/10

27.11.2012 Zdeněk Neusar

http://www.the-aardvark.cz/kieslowski-na-noze




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno