DIVOKÝ SRDCE TEPE SPOLEHLIVÝM RYTMEM
Do třetice všeho dobrého. Divoký srdce se po třech letech propracovalo ke svému třetímu albu s názvem Pozdní sběr. Kapela kolem Michala Ambrože tepe spolehlivým rytmem. Z vlastní dílny Divokýho srdce je na poměrné krátkém čtyřicetiminutovém albu devět písní, o vztazích, hledání, ztrátách i údivu ze světa kolem sebe. Pro další dvě skladby se kapela porozhlédla ve světě a k obrazu svému předělalo klasické hity Kdybych já byl kovářem (If I Were A Carpenter) a Nebeští jezdci (Ghost Riders In The Sky). To vše pod zastřešující taktovkou kytarového bigbítu, v němž je Divoký srdce doma. Nechybí však ani ozvěna keltské hudby (Podívej se) a lehkého psychedelického oparu (Psychedelia), v nichž vše podbarvují tóny houslí. Úsměvně až parodicky působí trampská countryová Houpy hou s výrazným partem banja, latinskoamerický šmrnc dostává v refrénech píseň Vijó (indián zpívající). K nejsilnějším momentům patří baladická Jen ten pocit, rázná a "vyhladovělá" Nenech mne stát či Zatraceně ztracenej. Perličkou, která potěší, je vlastní verze letitého hitu Kdybych já byl kovářem. Na svém album Fate of Nations jej má i Robert Plant, v české kotlině jej prosadil Petr Spálený. Na rozdíl od Spáleného má však verze Divokýho srdce hutnější rockový háv a více energie, prostě žádný střední proud. Název alba Pozdní sběr má podle vydavatelů evokovat "vyzrálost a tušenou kvalitu" muzikantů v čele s Ambrožem. To ovšem není žádná novinka, vždyť Ambrožovo putování českou bigbítovou scénou od doby Jasné páky a Hudby Praha je snad dostatečně známé. A doufejme, že Pozdním sběrem nekončí.
Tři pecky: Nenech mne stát, Jen ten pocit, Zatraceně ztracenej
Hodnocení iDNES: 6 z 10
Dušan Kütner, 22. září 2005, http://show.idnes.cz/show_recenze.asp?r=show_recenze&c=A050922_165644_show_recenze_kot
CZK
EUR
USD