Říkadla a křikadla - Karel Fred Vodňanský - folktime.cz

fotka

Kdopak nám to děti straší?!

Hudba pro děti je zřejmě stále lákavým segmentem tohoto média. Možná je to jen kratší vlna způsobena rodičovstvím husákových dětí, ale každopádně je příhodná vzhledem k nedostatku vhodné nabídky. Médiu ještě donedávna dominovaly Dáda, přílepky dětských filmů z provenience Spokojených států a v tom nejlepším případě rozverné skladby dvojice Svěrák, Uhlíř. Když tak do něj však vstoupil David Dvořák se svým Kašpárkem, rozrazil dveře s takovou vervou, že se za ním nahrnuly zástupy dalších. Vedle pavilónů s čuníky či medvíďaty se tak v prostoru začaly aklimatizovat mnohem exotičtější druhy a nové přístupy v jejich prezentaci. Jedním z posledních je potom vstup Karolíny Kamberské.

Říkadla a křikadla, jak se hudební projekt jmenuje, není Kamberské zdaleka prvním hudebním počinem, známe ji a její tvorbu především z projektů dua Sestry Steinovy či z jejího samostatného debutu Hořkosladce, ale z oblasti hudebního zpracování pro děti je deska její prvotinou. Je autorkou všech textů i hudby, i když u některých písní můžeme vysledovat motivy lidových melodií a u jedné (Až já budu velká) pak i neotřele a vtipně využitý text. CD nemá vnitřní příběh, který by jednotlivé skladby nějakým způsobem sceloval a jeví se spíše jako nahodilá skrumáž rozličných námětů, které mají cíleně jediné téma – děti a jejich svět nahlížený z pozice různých dětí i rodičů/světa. Ani jednotlivé texty povětšinou nemají epickou linku, ale jsou spíše řetězcem asociací na dané téma, což k zapamatování pro cílovou skupinu není zrovna příhodné, i když to na druhou stranu umožňuje více si hrát s textem, čehož Kamberská příhodnými glosami často využívá. Po hudební stránce je však většina písniček rytmických, živých a dokáží jistě dětského posluchače zaujmout a vtáhnout. Textově či v kombinaci působí více výplňově hlavně skladby Strašná píseň o myši či V obilí, v písních Babucha a Nepolapitelná jsou potom více rušivými dětské sbory, tedy spíše doprovod křikem, což je na škodu i rozumění textu. Na opačné straně hodnocení jsou zejména písně Strašidýlko plašidýlko, Víla topmodelka či závěrečná Náděje a neotřelým přínosem jsou i Tichošlápek či s dopomocí mužského hlasu skladba Utíká mi míč. Celkově je však deska velmi nevyvážená a působí nejednoznačně až chaoticky - při postupném poslechu, jak nám jej nabízí autorka i náhodně, jak nám jej mohou nabídnout funkce přehrávačů. Mnohé dobré písně i nápady některých částí z nich jsou tak vytrhávány do pospolitého chumlu, kde ztrácí na své přitažlivosti a chuti nepřidá ani nepřitažlivý booklet. Snaha zalíbit se vedle dětí i rodičům tak kladně vyznívá spíše pro dospělé posluchače.

Karolína Kamberská si umí hrát s jazykem i notami, ale umí i strašit, a to už není zdaleka tak pozitivním přínosem. Tento její projekt si tak asi obtížně udrží místo v dětských iPodech, ale některé skladby by na disku zůstat mohly a měly a pokud v duchu těch co zůstanou zapsány bude pokračovat, máme se, děti, na co těšit.

Karel Fred Vodňanský

http://www.folktime.cz/recenze/7035-kdopak-nam-to-deti-strasi.html




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×