Info: Vlna za vlnou - Miloš Keller - ifolk.cz

fotkaAž budete večer sami doma, venku nevlídno, doma naopak teplo a útulno, ztlumte osvětlení, posaďte se na vrchol rovnoramenného trojúhelníka, do přehrávače vložte CD Vlna za vlnou Ivo Viktorina a nechte se unášet zvukovými vlnami, které vás obklopí a pohltí. Přitom vás však nezahltí: nechají vás sledovat své plynutí i strukturu, dovolí vám si ve vlnách zaplavat a neutopit se a přidají pár poetických slov.

obal CDA mám charakteristiku, popis i hlavní dojem z CD hotové, a to jsem sotva dopsal úvod. Ale ono to tak opravdu je. I po opakovaném poslechu CD Vlna za vlnou Ivo Viktorina a Blanky Táborské se nejen dostavuje výše zmíněný dojem či nálada z hudební plochy a struktury (vůbec se mi nechce psát slova jako „muzika" nebo „písnička"), ale objevujete i nová kouzla v textech - ne snad ve slovech, ale v tom, jak jsou slova zpívána. Texty mají témata a slova - a čteny samostatně z bookletu vypadají jako běžná, trochu nesrozumitelná milostná poezie. Teprve ve spojení s hudbou se stávají jednou z komponent celého díla a dostávají přesný úkol.

Kdybych byl naladěn trochu škarohlídně, mohl bych recenzi napsat podobně, jako nedávno na jedno bluegrassové CD - v jedné větě. A přesto, jakkoliv by byla forma stejná, ta jedna věta by vystihovala komplexnost působení celého projektu, jakkoliv je deska (formálně) rozdělena na 9 tracků, resp. 8 titulů, většina kolem 5 minut. Docela bych si dovedl toto dílo představit i v audiovizuální formě, jen jako hru barev, bez konkrétních obrazů. Trošku mi tane na mysli Mike Oldfield, v tomto případě ale ne tak vypjatě čerpající z lidových zdrojů. Ivo Viktorin stvořil podobnou ságu, ale na základě vlastní hudební inspirace, přetavené lety praxe a zkušeností. Ivo Viktorin pracuje se zvuky a tóny , s nástroji a muzikanty střídmě a účelně, vše podřizuje dosažení atmosféry a vystižení ducha toho, co chce sdělit. Nepřevažují výrazné motivy, spíše rozsáhlé hudební plochy, ale i ty posluchači utkví v paměti - spíše nekonkrétně, jako výsledný pocit. A tak to zřejmě autor i zamýšlel.

Blanka Táborská je zde využita v tom nejlepším slova smyslu jako zpěvačka-nástroj, plně se podřizuje vyznění a atmosféře díla (podobně pracoval M. Oldfield s M. Reilly). na albu se podílejí kupříkladu i Petr Vavřík (basy) nebo Stano Palúch (housle), hlavní slovo ale hrají doslova i obrazně klávesy Ivo Viktorina.

Ne, na rozhlasové hraní tam titul není, to je deska pro pozorné sváteční posluchače, kteří chtějí být hudbou hýčkáni jako v bavlnce. Jakkoliv by umělec formátu a zkušenosti Ivo Viktorina mohl na CD prostě exhibovat, nestalo se tak. On už je o krok dál - neříká své sdělení, ale slouží tomu, co chce říct. Doporučuji k poslechu všem těm, kteří tvoří zdánlivě stejnou hudbu a úspěch se nedostavuje.

Ivo Viktorin: Vlna za vlnou, Indies 2005, 38:20 * * * * * * * * *




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno