Info: Aftertaste - Milan Tesař - Proglas.cz

fotka

Nové CD brněnské kapely Swordfishtrombones obsahuje devět písní o průměrné délce tři a půl minuty. Jde tedy o album velmi krátké, což ve spojení s tiskovou zprávou vydavatele („Aftertaste se rodilo dlouho. Nahrávat se začalo už v roce 2006 a singl Dandy už jste mohli slýchat v éteru již před dvěma roky.“) nutně klade otázky. Skutečně si na albu kapela dala tak záležet, že se je několik let zdráhala vypustit do světa? Nebo mají vinu na zdržení projektu další aktivity jednotlivých členů (mj. skupina Lesní zvěř), které v jejich životě začaly hrát čím dál větší roli, až Swordfishtrombones zatlačily do kouta? Mohou za to skutečně „malé tvůrčí války se světem a se sebou navzájem“, o kterých členové kapely píšou ve svém oficiálním vyjádření pod titulkem „Takhle nějak by mohla znít poslední deska SFT“?

Možná je Aftertaste opravdu posledním albem této výborné party a možná se SFT ještě někdy vynoří ze svých ostatních aktivit, překonají ony malé války a opět s něčím zajímavým přijdou. V tuto chvíli je to jedno. Důležité je, že Aftertaste je profesionálně vyprodukovaná a po zvukové stránce výtečná nahrávka, přestože po autorské stránce vnímám minulé album Blood & Milk (2006) jako výraznější. Na novince SFT vycházejí z nejlepší tradice britské kytarové scény počátku 90. let a její ohlasy posouvá do třetího tisíciletí právě zvuk a produkce zkušeného Dušana Neuwertha. Aniž by kopírovali, připomenou Brňané kapely jako The Farm (All But Unseen Beauty) a Suede (Dandy) a závěrečná I’m Alert zní jako něco mezi akustickými písněmi Oasis, kapelou James v písni Gold Mother a mými zvlášť oblíbenými Inspiral Carpets.

Budeme-li pátrat po originálních prvcích v hudbě SFT, několik pozoruhodných momentů najdeme. Jedním z nich je použití trubky, v tomto žánru ne příliš obvyklého nástroje (krásná píseň Ocean Spray od Manic Street Preachers je pouze výjimkou potvrzující pravidlo). Trumpeta posouvá písně SFT směrem k nu jazzu, aniž by ztrácely na rockové razanci (Dandy). Dalším pozoruhodným momentem je svérázný rytmický doprovod v úvodní písni Compass, hraný na struny. A třetím výrazným pozitivem je střídání různých pěveckých poloh: od ledabylého vokálu v All But Unseen Beauty přes téměř vyprávěné pasáže v I’m Alert (vystřídané sborovým skandováním) nebo šepot s ostinátním doprovodem v Clocks Go Forward Tonight až po naléhavý Monoral s bublavou elektronikou v pozadí.

Díky všem těmto detailům, kterých na albu není málo, se Swordfishtrombones britské nezávislé scéně coby svému inspiračnímu zdroji vzdalují a přitom ctí její silnou melancholickou náladu. Pokud je Aftertaste skutečně poslední, bude Swordfishtrombones velká škoda.

 

Milan Tesař

http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/swordfishtrombones-aftertaste-recenze-cd.html




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno