Info: V čajové konvici - Jakub Pech - Fullmoon

fotka

KVETOUCÍ ČAJ - NESPAŘOVAT

Desky Květů nejsou zrovna veselým poslechem. Ne že by jim chyběl humor, avšak bývá načrtnut velice nahrubo, a to ve velmi tmavých odstínech. Třeba píseň „Když L. Kerndl zpíval na lodi“ z předloňského alba Myau rozesměje publikum na koncertech snad vždycky, i když takřka symbolický obraz krtka, který „šeptá plevelu, ať roste výš“ a „škrtí kytky, na kterých mi záleží“ není ve skutečnosti anekdotický, nýbrž až do morku mrazivý.

Už samotná představa, že Martin E. Kyšperský, niterný autor, má napsat kolekci písní na zakázku, navíc se zadáním „nesmí být smutné ani melancholické“, je velice výstřední. Ale přesně takový popud stál na počátku zrodu nahrávky V čajové konvici, osmé desky Květů. Řadové album, které svým charakterem v diskografii výrazně vystupuje z řady.

Ona „zakázka“ se týkala divadelního představení „Svět podle Fagi“ souboru DNO. Kyšperského na doporučení oslovil režisér Jiří Jelínek a ještě společně s hercem/zpěvákem Michalem Daleckým se do loutkově kabaretní inscenace pustili. Fagi je původně komiksová postavička, která je se svými absurdně humornými stripy hodně populární převážně na facebooku, avšak sebrané příhody vyšly už během roku 2010, jehož začátkem se teprve dostávala do povědomí, i v knižní podobě. Kromě sociální sítě, komiksu a divadla bodovala svérázná, kreslená, třináctiletá holčička i na několika výstavách. Celebrity už jsou dnes natolik vyumělkované, že má „člověk“ v showbusinessu mnohem větší šanci se prosadit coby jednoduchá perokresba.

Kyšperský se pro možnost pozitivně laděné tvorby nadchnul; údajně měl chuť něco takového udělat, ale zřejmě chyběla záminka. Se spoluprací souhlasil, ačkoliv ani nemá příliš kladný vztah k divadlu. Písně prý vznikaly velice rychle, většina z nich údajně během pěti minut. Odmyslíme-li si čas investovaný do aranžování (skladby původně nebyly zamýšleny pro kapelu), vychází nám prostým násobením, že byla kostra materiálu na desku V čajové konvici složena během hodiny a čtvrt čistého času. Tvrzení je trochu přitažené za vlasy, ale každopádně pozoruhodné. Zajímavější je ještě tím víc, že se tvůrčí spěch nepodepsal na kvalitě. Tady se asi posluchačstvo Květů dočasně rozdělí; pokud někdo skupinu poslouchá hlavně kvůli té naléhavé melancholii, novinka ho příliš neosloví. Pokud ale někoho přitahuje spíš hravost Květů (textová i zvuková), možná ani náladovou odbočku nezaregistruje. Rozdíl je především v tom, že puget V čajové konvici méně komplikovaná – během pěti minut nesložíte symfonii, ale chytlavý refrén – s požehnáním talentu – očividně ano. Čím méně se zadírá pod kůži, jako to dělají ostatní desky Květů, tím snadněji se zapisují do paměti a při dobré náladě vylétávají pootevřenými rty na ulici.

Čtyři z patnácti písní obsažených na CD jsou otextovány Jiřím Jelínkem, ve zbytku je patrná Kyšperského „květomluva“. Za dvěma kapitánskými skladbami („Kpt. Nemo“ a „Kpt. Lžičko“) stojí po hudební stránce i bubeník Aleš Pilgr – tahle informace mě při listování bookletem pobavila, protože jsem ho několikrát na koncertě viděl v pruhovaném námořnickém tričku. Nechci umenšovat ničí úlohu v kapele, už jen proto, že samotná souhra, která u Květů funguje na výbornou, je značnou částí úspěchu, ovšem Pilgrův specifický přístup chápu jako jejich určitý zvukový punc. Bez jeho bicí klapko-břinko soupravy a sesbíraného hračkářství v krabici, ze které tahá jak kouzelník z klobouku kdejakou klapající/pískající veteš, by dnes prostě Květy zněly jinak. Tady například perfektně rozpohybuje písničku „Zdají se androidům sny o el. varhanách?“ (parafráze Philipa K. Dicka) pomocí nervního cinkátka flexatonu.

Jak už bylo zmíněno, skladbičky nevznikaly pro skupinu; v představení je Kyšperský hraje sám, pouze s akustickou kytarou, případně ho alternuje Michal Dalecký, který má ovšem svojí sadu popěvků. „Svět podle Fagi“ je vším možným, jen ne ustálenou inscenací omílanou do zblbnutí. Ačkoliv je zde několik vyloženě dětských kousků („Medvídek“, „Šnek“), kreslená dívka je na svých třináct vyspělejší než leckterý třicátník, a tak vyložených banalit je zde poskrovnu – snad akorát kočičí „Malá přítelkyně“ mě hladí poněkud proti srsti. Akustické kytarové črty se ukázaly být vlastně poupaty, která během kapelního soustředění vypučela v plnohodnotné květy. Oproti minulosti zde není příliš hostů-instrumentalistů, takže je aranžmá vzdušné a prostorné. Deska je ovšem dost napěchovaná přizvanými vokalistkami – Lenka Dusilová, Jana Kaplanová, Dorota Barová... Všechny v sobě objevily náctiletou holku a pomáhají vykreslovat její svět.

Kyšperskému je ale asi i nadále bližší smutek, ostatně nostalgie ke vzpomínkám na dětství patří. Když totiž na pražském křtu přistoupili na hru na přání, někdo se vyslovil pro „Medvídka“, jenže kapela místo infantilní hříčky spustila neveselého „Jakuba a medvěda“ z desky Kocourek a horečka (2006), a to navíc ve speciální depko-úpravě.

Jakub Pech - Fullmoon č.16




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno