Info: Neslýchané - Ivan Kott - Jonáš

fotka


Kapela TRABAND vydala u Indies Scope další album, nazvala ho NESLÝCHANÉ! a nahrála na něj dvanáct písní včetně úvodní kratičké Déja vu reprodukované jako z chrchlajícího tranzistoráku. Autor všech textů Jaroslav Svoboda nabízí opět pestrou paletu příběhů a situací od vzpomínek na školní léta (Moji učitelé) až po drsný kriminální příběh, snad částečně inspirovaný skutečnou událostí, kdy byl eskortovaný vězeň osvobozen ozbrojenou ženou (Taková ženská). Z podobného soudku je i Vetřelec, což je vlastně píseň o snu. Není to ovšem sen, v němž se snící povznáší nad všednost své životní reality. Tady se jakýsi poberta při loupežné výpravě zděsí když si uvědomí, že vnikl do svého domu a vykrádá sám sebe. O lidech žijících bez domova na okraji společnosti zpívá Princezna Lada a Takovej pán je píseň s otevřeným koncem, kdy se jen můžeme dohadovat, co se v domku za vysokým plotem dělo. O lidech věřících každému slovu z médií vypráví Posluchač z Prahy, zatímco hrdina písně Deža ví je naopak nedůvěřivý k poskytovaným radám a diví se tomu, že když on "vyčóruje" pár korun, jde do basy, zatímco tunelujícímu gádžovi všechno projde. Pokud bychom hledali v seznamu písní nějakou milostnou, nabízí se Romeo a Julie po deseti letech, ale ta je příběhem lásky odplavené spolu s ubíhajícím časem. Přesto ale mezi Jardovými písněmi najdeme dvě, jejichž hrdinové jsou veskrze sympatičtí. Paní z koloniálu s hudbou Jany Modráčkové ve mně vyvolává vzpomínku na scénu z filmu Slavnosti sněženek, kde malíř Ferdinand Havlík nakupoval v koloniálu Zdeny Hadrbolcové, i když Jaroslavova paní prodavačka žije v dnešní době plné konkurujících super-, hyper- a dalších marketů. Druhou sympatickou postavu najdeme v písni Muž, který sázel stromy, pravděpodobně inspirované krásnou novelou Jeana Giona, a hrdinou písně je obyčejný muž žijící životem naplněným prací a respektem k přírodě. Vyvrcholením alba je závěrečný Kámen v botě, což je jakési ohlédnutí za životem, svým schématem i nasazením do jisté míry navazující na velké hity Boba Dylana.
Hudebně jsou písně Trabandu i nadále postaveny na výrazném rytmickém základu opírajícím se o tubu Roberta Škardy a bicí Václava Pohla. Zvuk "domácích" kytar, harmonia, hamondek a trubky je obohacen o nástroje několika hostů, což je patrné především u Muže, který sázel stromy. Díky píšťale tin whistle Martina Černého, mandolíně Lucie Redlové a houslím Jakuba Sejkory zní instrumentální mezihra jako pravá irská lidovka. Pěvecky se vedle Jardy Svobody a Jany Modráčkové-Kaplanové zapojuje i bubeník Václav a ve sborech také hlasy hostující.
Album obsahuje kromě právě popsaného zvukového disku ještě DVD nazvané NESLYŠENÉ?, na němž je nahrán zvuk dvanácti starších písní Trabandu (z Neslýchaného tam jsou pouze Moji učitelé) a k nim několik tlumočnic a tlumočníků do znakového jazyka dělá překlad. Tento obrazový disk je ale zajímavý i pro ty, kteří tuto "řeč" neovládají, protože každá píseň má určitou choreografii, prostředí i kostýmy, takže pro nás slyšící to jsou vlastně jakési zvláštní videoklipy. Jak moc to dokáže neslyšícímu člověku píseň přiblížit, to nedovedu posoudit, ale když při křtu alba v klubu Futurum bylo několik písní z pódia tímto způsobem "reprodukováno" pro skupinu přítomných neslyšících, mělo to z jejich strany velký ohlas. Ostatně s nápadem nepřišli sami Trabandi, ale právě členové České komory tlumočníků znakového jazyka.
Disky jsou uloženy v praktickém papírovém obalu, jehož součástí je i booklet obsahující vedle diskografických údajů i všechny texty zvukového alba. Autorem kreseb na obalu je vrchní "trabandita" Jarda Svoboda, autor všech písní s výjimkou hudby ke zmíněné Paní z koloniálu.


Ivan Kott





Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno