Info: Growing pains - Petr Vlasák - www.musiczone.cz

fotka

Zatímco Glen Hansard se stal oprávněně celebritou, Damien Rice svou celebritóznost opečovává jak se dá (třeba různými charitativními projekty), Sam Beam rozšiřuje povědomí svých Iron & Wine a Callahanovo Apocalypse vyjde až v dubnu. O něco mladší Kristian Matsson vyráží na předem úspěšné turné do zámoří a Devendra Banhart se angažuje mj. v reklamě. Chad VanGaalen avizuje nové album až na květen a Tobias Froberg se věnuje místo vlastnímu zpěvu produkci nového CD Ane Brun. Počiny Robina Pecknolda (3písňové EP), Benjamina Francise Leftwiche s 4 písněmi i Bonnie´Prince´Billyho s pouhým singlem byť všechny vynikající, tak zůstávají trochu v pozadí.

Nejsilnějšími letošními písničkářskými alby doposud zůstávají Kurt Vile, Sean Rowe, Danielson a určitě právě Rostoucí bolesti Jamese Harriese.

Manchesterský rodák, léta usazený a zřejmě i spokojený v Čechách, je samorost, solitér, intuitivní a instinktivní tvůrce. Po začátcích se saxofonem někdy v pubertě, přešel posléze ke kytaře a zvládá ji velmi zdatně. Dokáže naprosto bez problému utáhnout celovečerní koncert úplně sám bez jakékoli pomoci a slabého místa. Je vtipný, bezprostřední, nonšalantní, pozitivní, plný energie, improvizuje, baví sebe a posluchače zároveň. Se svojí tvorbou se doslova mazlí. A to jak na nahrávkách, tak na živých koncertech. Právě ukončené 22-ti koncertní turné toho bylo důkazem.

Celkem již nahrál a vydal 6 nosičů, od prvotního EP přes Chapter IV vydané vlastním nákladem již ve spolupráci s Viklickým a dalšími českými muzikanty, k regulérnímu debutu Straight Street Session s překrásným zvukem a nádechem jazzu právě díky Viklického pianu a kontrabasu Petra Dvorského. Zatím posledním regulérním CD bylo Days Like These (2007, již neexistující Dekkor Rec.), které nakročilo jak už svým hutnějším zvukem tak výběrem spoluhráčů (talentovaný Gawain Matthews, Scott Amendola ad.) do mírně rockovějšího stylu s přesahy do country či latiny (M.Töpferová). V mezidobí došlo k natočení alba 10 Murder Ballads, jehož vydání vinou zahraničního nakladatele vázne. A pod pseudonymem Secret Milk Store ještě vyšlo nedávno 5 písňové EP v distribuci eMusic/iTunes.

Letošní počin opět v produkci Bena Yonase se nahrával znovu v USA, tentokrát ale nikoli ve studiu. To sice James navštívil, ale příliš „vonělo“ hiphopem či rapem a protože po ruce byl tip na kostel Plymouth Church of Jazz & Justice v Kalifornii, bylo rozhodnuto. Vybíralo se z 30! skladeb, nahrálo 16, vydalo 12. Kromě opětné účasti Jona Evanse (bas.kytara, mj. s Tori Amos), Joa Bagale (bicí) nebo G.Mathewse považuje James za možná hlavního „spoluhráče“ právě prostředí této téměř katedrály. Během předchozího dne nazvučeno, secvičeno a připraveno se vše nahrálo za jediný den (20.10.2010) za účasti nepočetné skupiny posluchačů a kamarádů. Ve zvuku nahrávky je tento kostel skutečně slyšet. Na spoluhráče má Harries opravdu šťastnou ruku a živé nahrávání bylo dobrou volbou, zaznamenává totiž hodně z Harriesovy koncertní energie.
Albu vévodí rocková Sticks&Stones, již delší dobu koncertně uváděná I Will Comfort You, Caught in the Middle nebo Let´s Hope kde si charakteristicky vyhrává se svým hlasem, úžasné Neighbourhood s trombónem Adama Theise, krásnou kuriozitou je gospelem lehce ovlivněná Please Forgive Me s doprovodným vokálem Crystal Monee Hall a rovněž úvodní The Scene má pěkný refrén využitelný i v živém provedení (spoluzpěv publika). Vtipnou fotografii na přebal zapůjčil Bohdan Holomíček. Na albu Harries všude uplatňuje svůj vemlouvavý, silný, razantní, místy rozervaný, jemně ukřičený, nabluesovatělý či najazzlý, někdy jemný a jindy lehce drsný hlas, s kterým si pohrává stejně jako se svými texty, které nikde nezveřejňuje. Postřehnout tudíž významovou rovinu je pro zdejšího posluchače nesnadné. Zůstává nálada, niternost a líbeznost. Jeho hlasový fond je tak silný, že zvládne zpívat i bez mikrofonu. Harries je originál, snad jediný kdo se mu na současné scéně vzdáleně podobá je Kanaďan Leif Vollebekk.
Na nedávném koncertě křtu/nekřtu v Akropolis měl opět cit na výběr doprovodných hudebníků, Mikuláš Růžička (basa, zpěv) a Jan Janečka (bicí) vytvořili dojem až letité souhry a dobře se vzájemně doplňovali. Prostor dostal James i sólově, podobně jako Lenka Dusilová v úvodu a posléze společně s Markétou Foukalovou ve vícezpěvu. Mikroblogy citující návštěvníky tuzemských koncertů „James Harries? Jsem v transu!“ mají doslova a do písmene pravdu.

Přejme mu podobné štěstí jako ve výběru spoluhráčů i v marketingu a to samé všem hudbymilovným lidem nejen v Česku. Zatímco u nás je povědomí o něm zvláště v odborných kruzích docela rozšířené mimo jiné i díky jeho práci na filmové hudbě (Snowboarďáci, Rafťáci, Bobule, Rytmus v patách), širší veřejnost na seznámení s ním teprve čeká. Může tomu napomoci třeba i brzké uvedení filmu Lidice, kde měl s M.Hrůzou na starosti hudební stránku. Potenciál globální kariéry v Harriesovi nepochybně dříme a americká premiéra alba Growing Pains bude teprve následovat.

6/7

Petr Vlasák

http://www.musiczone.cz/recenze-2517/james-harries-growing-pains




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno