Info: Hu - Fnop - poslouchej.net

fotka

DVA: Recenze alba HU a koncert na Flédě

Album HU způsobilo v českých kritických a musicblogových vodách nemalou vlnu nadšení. Před dvěma roky jsem se s DVA a Fonókem setkala poprvé na brněnské Flédě. Na stejné místo jsem si přišla poslechnout HU a než přistoupím k reportování koncertu, dovolím si samotné album trochu zrecenzovat.
Když přišel Fonók a jeho prazvláštní mixovaná lingvistická smršť v originálních a sofistikovaných hudebních aranžích, byla to prostě pecka, byla to novinka, kterou nešlo si hned nezamilovat. Album HU, málo platné, už si s sebou vláčí očekávání, posluchačskou zkušenost a tentokrát na něj upírá pozornost nesrovnatelně větší masa lidí. Co na HU říkám já?

Animak, kterou HU začíná, roztáčí groteskovou melodií a rytmy. Tomu všemu předchází elektronický ruch, kterýžto albem prochází po celé jeho délce a dle mého pohledu je nejvýraznější změnou ve srovnání s albem Fonók.

Nejcitelněji lze tohle elektronické rušení, trylkování a bzučení vnímat ve dvou verzích písně Tatanc, přičemž její začátek v obou případech silně navozuje pocity jako to umí snad jen Fuck Buttons ve svojí extatické náloži Surf Solar. Verze Tatanc 800 na konci alba, která svým názvem evokuje spíš posilovací stroj, se již nese v elektronicko-hypnotickém ruchovém duchu a ambientní atmosféře až do konce, což rozhodně není na škodu. Syntetická funící ambientní saň byla jednou z věcí, které mě na albu překvapily nejpříjemněji. Současná laptopová tvorba nemůže DVA nijak rozhodit.

Způsob zpěvu dámské polovičky DVOU bych občas chtěla nazvat procházkový, či prozpěvující si. Skladba Fattal, melancholičtější kousek s kytarovou melodií posluchače vyloženě vyzývá na procházku, sbírat jahody, vlát šátkem a vlasy. Tropikal Animal ukazuje jinou část rozverné zpěvaččiny duše. Opičí skřeky, výkřiky a hesla, která tvoří skladbu jsou jedním z mála kousků této formace, kdy tušíme, o čem zhruba v textu jde.



Všechna typická sypátka, klachtátka, pinkání a výfuky nebo „tk tk tk tk tk tk“ zvuky, či jak to nazvat, „imaginární vozembouch“ v poněkud ponuré a přemýšlivé písni Baltik, to je zvuková výbava, která společně s „texty“ písní dělají Dva osobitým duem.

Tihop je kousek, který na albu HU funguje podobně jako Pingu Hop na Fonóku, ačkoli absolutně nedosahuje oné ghetto-striktní dikce. Skleničkový beat, pokličkové rytmy, elektro-folkórový hiphop, saxofónek beatbox especial, neboli kuchyňský, rap total nonklasikal. Na exotické rapové (asi) počítání si člověk rychle zvykne a ultimátní děvčátkovský rap společně s „tykytam tyky tam“ posluchače teleportují do míst, kde se rap nepojí s problémy se zákonem nebo českým zevlováním, ale připomíná spíš vycházku do lesa, kdy si na sebe stačí vzít pár kusů fosforově zářícího oblečení a na rameno kazeťák s nahraným ptačím zpěvem.

Dva už v dobách Fonóku byli géniové přes ukolébavky. To co na Fonóku uměla třeba Vals Liepaja na HU splňuje Numie, Tralala, Valibela. Tyhle skladby vnímám jako oduševnělé smiřující ukolébavky pro dospělé. Nenajdeme přehnanou energii, náboj, nacházíme smír a harmonii a přes veškerou obsaženou melancholii nelze říct, že by písničky byly smutné. Je to ten typ skladeb, kdy osamocený v davu koukáte kolem sebe na objímající se dvojice, ale věříte, že se to jednou stane i vám.

Na albu HU je obsažena veškerá škála lidských pocitů. Radost a nadšení, meditace a přemýšlení, bezstarostná tančivost a dokonce svoboda. Tu lze najít ve skladbě Tuér, která mi okamžitě asociovala snímek Into The Wild, aljašskou scenérii, volnost a pohled na svět z ptačí perspektivy. Zajímalo by mě, jestli vidí někdo HU podobně.

A jak to vypadalo v úterý na Flédě? Koncert otevřela moje nejmilejší DVApíseň vůbec a to Krieliskaj, která ,jako ostatně všechny na koncertě hrané skladby z minulého alba, byla obohacena o některé nové rozměry. Samozřejmě se hrála většina písní z HU. Nejzapamatovatelnější se pro mě stala jinak neoblíbená Tropikal Animal, kdy se opička z písně ve svých hyperprogresivních šatičkách s výraznými rameny začala živě pohybovat a vřeštět přímo na pódiu a téměř v hardcore stylu ze sebe vydala totální maximum. V tu dobu se i dosud pohupující návštěvníci jali tančit a především fandit a křičet. Strenge se z elektra posunulo k breakbeatu, Dua Dua navodilo předkřestovou atmosféru. Pak DVA odhalili svoje city k oběma albům, která společně vytvořili. Polévat byť jediné CD šampaňským, to by byla škoda a kupovat jen jedno z nich je jako oddělit od sebe dva nejlepší přátele.

A hodnotit, jestli byl lepší Fonók nebo HU nebudu. A tahle Fléda byla víc plná a veselá a ta minulá zase intimní a rodinná. HU!

autor: Fnop

http://www.poslouchej.net/13721-DVA-Recenze-alba-HU-a-koncert-na-Flede.html




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno