Info: Domasa - Ivan Hartman - ihned.cz

fotka

 

Nová deska Trabandu strhne řadou hitových refrénů


Ve svých nových písních Traband už nesměřuje na moře či do Marseilles a už to není ani zběsilá dechovková jízda přes Balkán, ale spíše výlet krajinou, s níž jsou členové kulturně srostlí a před níž proto není úniku.


Surreálná spojení plynou z nové desky kvarteta Traband nazvané Domasa. Asi jako kdyby už zaniklý newyorský hudební klub CBGB, kde se psala část dějin rockové muziky, kdosi znovu otevřel v hospodě na návsi Ladových Hrusic.

Traband je jednou z nejčeštějších "rockových" kapel, i když je až encyklopedicky nasátý inspirací rockovou a folkovou klasikou - Patti Smith, Bob Dylan, Bruce Springsteen, Talking Heads...

A přesto je v něm také cosi z pošetilosti Evy a Vaška. Až nezřízená chuť na sladké.

K smrti vylekán

Deska Domasa je proto albem řady hitových "lidových" refrénů, i když si to letitý posluchač Trabandu - zvyklý především na někdejší úspěšné období dechna, kdy kapela křížila rock s balkánskou i českou dechovkou - až bojí přiznat.

A dokonce ho k smrti vyleká píseň Kalná řeka: kytarový cajdák jak se patří, o vyvzdorované lásce a povodni z léta 1997 v Čechách.


"Jenom kalná řeka ví / Kam nás vlny vyplaví / A kde najdem přístavy / Pro svý srdce bolavý," zpívá šéf a autor písní Trabandu Jarda Svoboda refrén, který provokuje svou nestoudnou banalitou.

Jenže to bychom si nesměli Kalnou řeku poslechnout víckrát. Pak přistoupíme na Svobodova pravidla. Kalná řeka je "čistá springsteenovština", chytlavý písňový příběh, který silným tahem naplňuje především jeho interpret. Jiný zpěvák, nežli Svoboda, by tuhle píseň zazdil. Snad kromě Springsteena.
Všude dobře, doma nejlíp

Od úvodní "mayovky", písně Indiáni ve městě (s textem hravě ústícím do sloganu "Indiáni ve mně jste"), přes dylanovskou Pálíš, doutnáš, nehoříš, drsnější punk Co se v mládí naučíš ("...je ve stáří na hovno") či refrén v Krajině v obrazech napsaný jak Karlem Hašlerem, až po závěrečnou pastorální meditaci Nad Koločavou je deska Domasa molochem pojícím v jeden proud šíři stylotvorných pramenů.

Svoboda si je půjčuje jak z různých regálů knihovny, přitom si udrží vlastní rukopis - a je jedno, zda ho dříve s Trabandem aranžoval do dechna a nyní do "nostalgie".


Už obal desky s porcelánovým jelenem štvaným psy, sériově vyráběnou plastikou, jakých byly plné socialistické domácnosti šedesátých a sedmdesátých let, je reminiscencí na dětství Svobodovy generace. A hudba, kterou Traband na desce Domasa hraje, téma domova podtrhne.

Traband v písních už nesměřuje na moře či do Marseilles, už to není ani zběsilá dechovková jízda přes Balkán, ale výlet krajinou, s níž je kulturně srostlý a před níž proto není úniku. Na kantorovy varhany ze stejnojmenné písně snad hrál Jakub Jan Ryba a klid a mír nad Koločavou je nejspíš olbrachtovský.
Koho pámbů miluje

Jarda Svoboda umí každou píseň označkovat svým charakteristickým "tagem" - jako sprejer zeď či spíš jako pes patník. Písně s důmyslnou hrou se slovy a neobvyklými aranžérskými vpády živočišně čpí, nikdy nejsou úhledné a "netělesné" jako svatý obrázek - i když k někomu ideálnímu tam nahoře se Svoboda pravidelně v písních obrací od osmdesátých let, kdy vedl kapelu Otcovy děti.

V jeho písních však pokoru přebíjí rebelství. Přesto má asi pánbůh Svobodu rád. Jinak by mu nedovolil se takhle rouhat.

Ivan Hartman

http://kultura.ihned.cz/c1-45372420-nova-deska-trabandu-strhne-radou-hitovych-refrenu




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno