Debutové album písničkářky Jany Vébrové s názvem Kykyrý je ukázkou, jak zavádějící může být hudební nástroj, na který se osobitý tvůrce doprovází.

Jana Vébrová bývá totiž označována za "něco jako Radůza" - a to mnohdy jen po shlédnutí fotografie z koncertu, bez zaslechnutí jediného tónu. Stačí, že hraje na akordeon. Ostatně, i sama Radůza si ve svých začátcích užila srovnávání s Václavem Koubkem, který tahací harmoniku pro české písničkářství objevil.

Přitom jde pouze o vnější znak. Dominantním nástrojem nahrávek, i těch aranžovanějších, s přidanými nástroji, je sice akordeon se svým typickým zvukem, nicméně hudba jako taková, její podstata, se v obou případech dost liší.

Nejsnazší - a nejvíce zjednodušující - dělení by mohlo třeba znít, že Radůza hraje "tak trochu odrhovačky" a Vébrová "tak trochu alternativu", obojí myšleno samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Ale styly a žánry v tomhle nepomohou. Obě tvůrkyně dělají, co mohou, aby se vřazování kamkoli vyhnuly.

Každopádně písně Jany Vébrové určitě nejsou po hudební ani textové stránce tak chytlavé jako Radůziny - ale zjevně ani nechtějí být. Radůza má bezesporu pevněji daný autorský rukopis. Vébrové je jen něco přes dvacet a na svém výrazu jistě bude ještě pracovat.

V případě alba Kykyrý ovšem velkou práci odvedl Ivan Acher, nadžánrový hudebník, rozkročený mezi soudobou vážnou hudbu a alternativní žánry, navíc s mnoha zkušenostmi s prací pro divadlo.

Acher je ovšem v tomto případě nejen dobrým duchem samotné nahrávky, na kterou přispěl party mnoha dalších nástrojů (třetím "do party" byl bubeník Miloš Dvořáček), ale také autorem či spoluautorem značné části písní - a dokázal vystihnout zpěvaččinu polohu natolik, že na první poslech se její a jeho skladby vlastně nikterak neliší.

Tvorba Jany Vébrové je rozhodně velkým příslibem. Nejen ve studiové podobě alba Kykyrý, jehož poslech je dobrodružnou cestou neoposlouchanými náladami, souzvuky i melodiemi, ale také při sólových vystoupeních, z nichž zatím poslední odehrála písničkářka na festivalu Colours Of Ostrava.

Ani v na dřeň oholeném extrovertním projevu "ženy s harmonikou" se neztrácí Vébrové osobitost, působivost její otevřené výpovědi a řeřavá barva hlasu. Těšme se na její další vývoj.

Hodnocení iDNES.cz: 70 %

http://show.idnes.cz/jana-vebrova-neni-zadna-nahradni-raduza-d9r-/hudba.asp?c=A070717_145630_hudba_ob