will be available in english soon... Czech translation follows
Třetí desku mariánskolázeňských 100°C "Brant Rock" doprovázela hromada slibů a velkohubých prohlášení. Holt marketingová rutina... Jenže naše hlavní recenze prohlásila sliby za splněné a prohlášení za opodstatněná. A co si o tom myslí dalších pět redaktorů? To se dozvíte z naší makrorecenze.
To, co se 100°C nepovedlo na debutové desce "Evergreen", zvládla zápodočeská parta s bravurou na té druhé. A jelikož se říká, že právě až druhá placka je tou, která je pro budoucnost kapely směrodatnou, dalo se očekávat, že další vroucí novinka bude opět trefou do černého a potvrdí nemalé ambice formace na tuzemském trhu. Podle hlavní recenze Ondřeje Pravdy, který udělil nadprůměrnou osmičku, se tak opravdu stalo. Navíc se prý vyplnily proklamované sliby o kompletní proměně skupiny a jejího celkového přístupu - od jiného způsobu skládání, přes změnu producenta až po novou inspirací v textech. A co na to další pětice našich redaktorů? Při hodnocení alba se vzácně shodla a "Brant Rocku" nadělila pěkných dvaasedmdesát procent.
Honza Průša - Zpočátku těžko čitelné 8/10
Vztah ke kapele: Mám rád obě předchozí desky. A "Jagger's Not Dead" je geniální song.
Po dvou zdařilých albech posun k novému, modernímu a světovému rock 'n' rollu pro 21. století. To slibovaly promo materiály a ještě před tím, než člověk zaslechl jediný tón z třetího alba mariánskolázeňských 100°C, hovořili o výjimečné události. A nekecaly. Přiznám, že na prvních pár poslechů to tak jasné nebylo. Nechápavě jsme se na sebe s kolegou v práci dívali a znovu jsme pouštěli desku od začátku. Tápali jsme nad novým, ne snadno uchopitelným albem, jehož charakteristikou je obrovský důraz na elektroniku, převrstvené písničky, které nedají uším odpočinout, a hlavně počáteční nečitelnost. Navíc když si konečně na tu změnu zvyknete, obrátí kapela o 180 (nebo 100)° a na samý závěr desky zařadí zas úplně něco jiného, jemnou a velmi silnou skladbu "New Years Day". "Brant Rock" není nic pro konzervativní uši a cesta k němu se nehledá snadno. Ale díky několika záchytným bodům jako "Am I Ready" nebo singlové "Cream" nebudete dlouho bloudit. Je nejvyzrálejší deskou 100°C, odvážným krokem kapely, která nechce zůstat stát na jednom místě. Jen tak dál.
Petr Adámek - Lázeňská parta překvapuje odvahou (7/10)
Vztah ke skupině: 100°C znám od jejich počátků a cením si na nich zejména originálního přístupu k muzice. Z předchozích alb mám raději debut.
Stále se najdou hudebníci, kteří velkohubě mluví o hudební progresi, ačkoliv stále stojí na místě. To však není případ novinky mladých pánů z Mariánek. Po dvou letech práce svým posunem většinu fanoušků překvapili, ne-li dokonce zaskočili. Změna labelu rozvázala po tvůrčí stránce Stupňům ruce a bez nadsázky lze konstatovat, že "Brant Rock" není volným pokračováním předchozích dvou nahrávek, ale naprosto novou etapou. Nový materiál je složitější a dospělejší, ubylo bezstarostné rozjařenosti a houpavých melodických hitů. Klasických rádiovek je na desce poskrovnu, což ale není ke škodě. Mrzí absence experimentálních výletů do reggae a dubu, ty mě v minulosti svým originálním zpracováním vždy bavily. V současnosti tak Stupně odhalují nový výraz, jenž se tváří o mnoho více elektronicky a celkově se více blíží českému modelu britského pop-rocku (také jste tu a tam "zaslechli" Southpaw nebo Roe-Deer?). Popravdě řečeno jsem od novinky čekal něco jiného, možná méně elektroniky a více kytar, možná ne až tak dramatické odvrácení od dosavadní tvorby. Přesto je "Brant Rock" nadprůměrné album se zajímavě zpracovaným zvukem a výrazným potenciálem k úspěchu v zahraničí. Pokud jde o tuzemské posluchače, zejména současné fanoušky, nejsem si jistý, dokáží-li takto odvážný, nonkomformní materiál přijmout.
Honza Balušek - Tvrdý pop. Nebo pop natvrdo? (7/10)
Vztah ke kapele: Z předcházejících dvou desek jsem slyšel pár singlů a viděl pár videoklipů. Přišlo mi to sice docela zajímavé, ale tím to pro mě skončilo.
Mariánskolázeňská úderka to má nějaké pomíchané. Po přestupu od molochu Sony BMG k menšímu labelu Indies Scope natočili běžnému posluchači nejpřístupnější desku. Jejich podivný mix reggae a všeho ostatního, který tvořil základ prvních dvou alb, vystřídal pop ne nepodobný Southpaw (ať zůstaneme v Česku). Prvních několik poslechů jsem byl vyloženě nadšený, protože nahrávka skvěle zní a končí nádhernou, pomalou skladbou "New Years Day", která ve mně vždy zanechala dojem něčeho výjimečného. Trošku s odstupem mi ale vadí tvrdý zvuk. Je to pop, kytar tam není moc, ale celkově zní deska tvrdě a místy až nepříjemně. Jako by kapela sice chtěla natočit desku plnou hitů, ale na druhé straně se za to drobet styděla a chtěla posluchačům zážitek co nejvíc znepříjemnit. Někdy to funguje, někdy ne. Stupně každopádně nahráli moderní světovou desku, které místy chybí jen ještě trošku silnější melodie, jež by album táhly. A pochválit určitě musím skvělý obal a v limitované edici i přiložené remixové cédéčko. Tak se to má dělat, aby byl důvod cédéčko koupit.
Dan Hájek - Rozvázaný vztah po třetí odmocnině (7/10)
Vztah ke kapele: Mariánské Lázně rulez! Přesto drobet zchlazený vztah na dálku.
Znáte to, celou dobu o něco usilujete, snažíte se rozpoznat zajímavou osobnost a pak z nenadání přijde podraz, který vám vybudovanou konstrukci rozboří. Míra destrukce je však odlišná případ od případu. 100°C se rozhodli jít trošku jinou cestou a více než kdy dříve pokukují po tom, co frčí a co má svým způsobem český posluchač rád. Jasným příkladem je "Party Is Over" s lehkou reinkarnací IAMX, no hezké, ale proč to? Jsem spíše zastáncem "Collage" a nemám rád náhlé změny. Joshua a spol. neutekli úplně do neznáma, ale barevnost předchozí snahy nahradili stylovou pestrostí. "Brant Rock" je přesto ucelené a ačkoliv jsem fanda elektroniky, čekal jsem jí větší množství. Waldes sice odvedl lepší zvukařskou práci než na "Boys Make Noise" Southpaw, ale dalo se z toho vytěžit ještě více. "Who I Am" nebo "Love Me Like A Queen" na koncertech budou fungovat a "New Years Day" zapadne jako poklidné loučení s danou štací. "Brant Rock" není zklamáním, je to vykročení na stranu. Můj vztah se drobet zkomplikoval, jak klasické pro hledače neprobádaných a nestojatých vod.
Tomáš Tenkrát - Konečně ta správná hudební koláž (7/10)
Vztah k interpretovi: Ale co bych to neřekl?! Klidně to řeknu. Mé sympatie k téhle kapele přetrvávají už od jejich vítězství v Coca-Cola PopStar. Ha.
"Brant Rock" je nejlepší deskou těchto mariánskolázeňských bouráků. Konečně byl nastolen velmi slušný zvuk nahrávky, který je podpořen především propracovanými aranžemi. Nicméně zároveň jakoby se 100°C oprostili od těžkopádných, dá se říct až dubových spodků a útočili rovnou, bez nějakých zbytečných kliček, na melodickou stránku věci. Myslím, že byl záměr udělat desku, která by fungovala v rádiích (jenže víme, jak to tady je), ale zároveň nenabyla podbízivosti a nekonfliktní vtíravosti, kterou poslední dobou trpí třeba Support Lesbiens. A to se povedlo, vždyť se tady střídají hity (v čele jednoznačně s letně přítulnou "Cream") se skladbami, které po prvním poslechu možná působí prázdně, nicméně se po chvíli otevřou a nastolují to, na co u bodu varu čekám už od první desky. Bez zbytečných okolků střely doprostřed terče = žádný nudný song, jen příjemná jízda ke kraji stříbrného kotouče. Mám rád alba, u kterých lze poslouchat všechny nástroje, případně elektronické linky a vždy se je čeho chytnout, u tohoto alba to lze a to je za bod. Zkušenosti se tedy konečně projevily. Sice došlo k omezení dechů, což mě mrzí, ale to se vykompenzovalo konečně spolehlivými a fungujícími elektro-kudrlinkami. Přesto, že se nejedná o žádný megaoutofczechmusic počin, není sprostým slovem říct, že se tady zase konečně něco povedlo. Takhle si totiž představuji onu vymydlenou hudební koláž.
Průměrné hodnocení: 7,2/10
http://musicserver.cz/clanek/22728/Makrorecenze-Brant-Rock-100-C/
EUR
CZK
USD