will be available in english soon... Czech translation follows
Cymbelín – Těba
A další a další kapely si osedlávají folklór. I když u Cymbelínu to není a nikdy nebyl výhradní zdroj inspirace.
Třetí album Těba trochu uhýbá z dosavadní cesty, vydává se totiž po elektrifikované trati. Nově angažovaný, zdravě razantní bubeník žene kapelu k slušivé přímočarosti (Ach bože můj), dočkáme se ale i melancholie (Věštba rozptýlená), hravosti (Moře) a alternativního přístupu (Vandrovali hudci). Vyjmenované polohy se nestřídají, spíš by se dalo v rámci desky hovořit o několika celcích. Bohužel ten prostřední po čase působí jednotvárně, posluchač se navnaděn energickým začátkem po čtvrté písni v stejném stylu začíná nudit.
Druhý dech chytne deska až ke konci, kde naopak nápaditost přímo tryská. Plíhalovská, jazzem provoněná kytara si podává ruku s uhrančivými houslemi, které kombinují moravskou folklórní tradici s vážnou muzikou (Leoš Janáček by vrněl blahem), k tomu jako opepření citlivý saxofon a hlavně vokál Vladimíry Krčové, svou průzračností silně připomínající Hanu Ulrychovou. Cymbelín zkrátka nezapře své kořeny.