Velesu - Josef Rauvolf - ceskatelevize.cz

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Recenze: Když Tomáš Kočko & Orchestr jsou dál se svou poutí 9. 7. 2016 Tomáš Kočko & Orchestr na novém albu Velesu pokračují v hledání nových cest. Posunují pro sebe již tak značně rozvolněné hranice vnímání lidové hudby. Tomáš Kočko & Orchestr Zvětšit obrázek Tomáš Kočko & Orchestr Zdroj: Bandzone/Tomáš Kočko & Orchestr Sdílet obsah Facebook Google+ Twitter Vytisknout Přečíst později... Aby nebylo mýlky, podobné ohledávání není zdaleka něčím zcela novým a mohli bychom uvádět jména kapel či umělců, kteří se právě tímto směrem vydali. Jde však o konkrétní případ Tomáše Kočka, který se již od počátku své dráhy snaží vyhnout zkostnatělému pohledu na lidovou píseň. A není to jen v aranžích, které její odkaz vnímají současným pohledem, ale i ve vlastní tvorbě. Velký krok již udělal na poslední studiové desce Cesta na jih, s jejími výlety do různých etnických oblastí, ovšem album Velesu znamená další výrazný posun. Tentokráte je výhradním autorem sám Kočko, přičemž textově tvoří jednotlivé skladby celek, jakýsi kruh, od konce ke konci, kruh vyplněný obřadně laděnou poutí. Album sice začíná relativně tradičně, píseň Do Návu je uvedena šalmajem a bubínky, jak se na „folklorní“ desku patří, ovšem zdání klame – již text, popisující cestu do zásvětí a setkání s „věčným pastýřem“, naznačuje, že vše bude trochu jinak. Velesu Zvětšit obrázek Zdroj: Indies Scope Ať jsou to jazzová sólíčka kontrabasu a dumkovité sbory v titulní písni Velesu, či perkuse v písni Jarovít, ovlivněné reggae, které ovšem poté přejdou ve spletité rytmické předivo jako v nějakém tanečním kusu, a ani vokály nejsou zrovna čistě folklorní; nebo píseň Vnuk, začínající po rozloženém akordu cimbálu až metalovou kytarovou bouří, okamžitě však vystřídanou šalmají a cimbálem, přičemž tento nečekaný přechod ovšem působí zcela ústrojně, a mimochodem upomíná na kapelu Silent Stream Of Godless Elegy, spojující právě metal s cimbálovkou a produkovanou Tomášem Kočkem. Jako by si právě tam ověřil, že podobné spojení může fungovat, ostatně, proč také ne! Odpovídání ženských hlasů v písni Na mohylách a promluvený úvod znějí až pohádkově, znepokojující nástup houslí ve skladbě Chors jako by si Kočko vypůjčil z vážné hudby, stejně jako „janáčkovský“ part trumpet. A litanické Na konci dní (Do Návu II.) s bytnícími linkami violy, houslí a kontrabasu a poté i elektrické kytary uzavírá celou pouť životem, pouť, jež je pro Tomáše Kočka i jeho Orchestr plná krás – stejně jako jejich album Velesu. ************ Josef Rauvolf *********http://www.ceskatelevize.cz




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×