will be available in english soon... Czech translation follows
RECENZE: I nahá je krásná
Po třech letech od vydání třetí desky Zeroth přichází Luno s akustickým albem Close to Silence. To je koncipováno jako „bestofka“ a usazuje tvorbu kapely, překračující nejasné hranice popu, elektra a celé řady podivností, do písničkovější podoby.
Album Close to Silence jde na dřeň samotné podstaty tvorby Luna, přiznává harmonie mnohdy skryté za působení různých elektronických hejblátek a technických udělátek. Existuje celá řada příkladů, kdy muzika zbavená digitálního balastu ztratí kouzlo, náboj, případně se ukáže její plytkost. To naštěstí není tento případ.
Celkem čtrnáct písní z předchozích tří alb doplnily dvě cover verze: Vertigo od zaniknuvší indie rockové kapely Roe-Deer a Never Let Me Down Again od synthpopových králů Depeche Mode. Deska tak nabízí poměrně velkou časovou plochu na to, aby se muzikanti dostatečně vyřádili a posluchač nasytil, možná i trošku přejedl.
Po zvukové stránce nelze desce nic vytýkat. Je otázkou, zda lze totéž říci i o aranžmá písní a způsobu, jakým kapela uchopila jejich akustickou podobu. Nahrávka může působit až zbytečně umírněně, těžko říct, zda je to dáno zpracováním, nebo podstatou původních písní. Tak či tak je Luno bezesporu jedním z nejzajímavějších úkazů současné české hudební scény.
Komu nesedí chuť kapely experimentovat s možnostmi, které jí dává elektronika, mohl by si k její komorní akustické poloze cestu najít. Pokud vám ale muzikanti v čele se zpěvačkou Emou Brabcovou k srdci už dříve nepřirostli harmonií a náladou svých písní, nejspíš se tak nestane ani nyní.
Radek Holomčík
Článek otištěn v Kult 06/15
http://kult.cz/kultura-v-brne/detail/282903
EUR
CZK
USD