Desátý den trní - Helena Hájková - proglas.cz

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

V těchto dnech uvádí brněnská skupina Bezobratři své třetí album - Desátý den trní. Autorskou hudbu inspirovanou lidovými texty balí do zajímavých hudebních úprav.

Co byste čekali od nové hudební nahrávky kapely, která získala prestižní cenu Anděl? Více zvuku, více lesku, více nástrojů či více zpěváků? Brněnská skupina Bezobratři se vydává opačným směrem. Zdá se, že původně spíše extrovertní projev kapely se na novém albu stahuje do nitra a nutí posluchače, aby se zastavil a pořádně se zaposlouchal. To je docela velký risk, který si kapela dopřála k 10. výročí svého založení.

Po prvních tónech z alba Desátý den trní se zřejmě půjdete podívat, jestli jste do přehrávače vložili správný disk. V první písni Kdyby sem já věděl jako jediné zní kytara. Jen tady. A stačí to na to, aby byl posluchač přinucen vzdát se představ o Bezobratrech, otevřít se a skutečně poslouchat. Celkový zvuk je díky pozměněnému nástrojovému obsazení výrazně jiný, i když k větším převratům vlastně nedošlo. Na albu je méně bezových píšťal, chybí violoncello, přidává se kontrabas a větší prostor dostávají akordeon a především housle. Základem všech písní jsou housle (Jan Běťák a Klára Císaríková), kontrabas (Jaroslav Mareček) a akordeon (Petr Šebela). Přidávají se bubny (Tomáš Byrtus) a v neposlední řadě dechové nástroje (Pavel Císarík). Na cimbál se v písni Aj, naše selo objeví jako host Jan Glembek, jeden ze zakládajících členů Bezobratrů.

Písně mají příjemný čitelný doprovod. I když základ zůstává stejný, je pořád co poslouchat, protože muzikanti si s melodiemi hrají a kombinují nástroje pokaždé jinak, zajímavě. Jako kdyby se Bezobratři nepotřebovali předvádět, na co všechno umí hrát. Hudba není přeplácaná. K podkladu housle – kontrabas – akordeon se přidávají většinou dva nástroje. Jednou je to irský bodhran, jinde darbuka. Střídají se píšťalky, fujara, grumle, gajdy, ale i chalumeau (nástroj podobný klarinetu). Jestliže na prvních dvou albech Bezobtratrů dominovaly bezové píšťalky, tady jsou to jednoznačně housle. Sólové party Janka Běťáka jsou velmi nápadité. Bezobratři často deklarují, že „nové věci se rodí většinou pomalu a mnohdy v bolestech, ale stále kolektivně a s pocitem, že si za nově vzniklým kusem musí všichni stát“. Ta hravost a nadšení ze společného tvoření je znát.

Při poslechu alba Desátý den trní není čas na nudu. Rytmické písně se střídají s pomalejšími úpravami. Bezobratři vás nenechají v klidu, protože nabízejí neotřelé kombinace stylů a úprav. Můžete mít pocit, že jejich odvážné hudební nápady neznají hranice. Zřejmě vás zaujme úprava známé lidové písně Keď sa Janko na vojnu bral, díky které se ocitnete hudebně kdesi na pařížském Montmartru. A až budete přemýšlet, kam až se dá zajít, udělají Bezobratři střih a nabídnou vám krásnou píseň Stojí jablonečka bez velkého muzikantského experimentování.

Na novém cédéčku obrací Bezobratři pozornost posluchače k textům. Úpravy lidových písní z Moravy a Slovenska už nedominují. Pavel Císarík uvádí: „Lákala nás vetší svoboda v tvoření, proto jsme z lidového prostředí odnesli do nového alba především texty. K nim jsme domýšleli vlastní hudbu, takovou, aby co nejvíce podpořila atmosféru, kterou v sobě texty nesou. Navíc uvádíme čtyři umělé texty.“ Album Desátý den trní je více autorské díky Jankovi Běťákovi, Pavlu Císaríkovi a Jiřímu Veskovi. Jedinou skladbou, které skupina nechala původní text i melodii, je srbská Povela je Jela. Kapela nabízí balady ze starých zpěvníků a hledá zajímavé texty mezi písněmi z Bosny, Srbska, Ukrajiny. Tématy jsou láska, vojna a smrt. Důležitost textů je zdůrazněna uvedením plného znění v bookletu, opatřením českého překladu (pokud je třeba) a dokonce i krátkým shrnutím v angličtině.

Velmi silnou stránkou Bezobratrů jsou zpěvy. Ve srovnání s albem Bezobav jsou uvedené písně postavené více na sólovém projevu. O sóla se dělí Jan Běťák a Pavel Císarík. Jejich pěvecký projev je vyzrálý. Zpívají naléhavě, a zároveň něžně až hladivě. S hlasem si zlehka pohrávají tak jako s hudebními nástroji. Ve dvou skladbách si zazpívá Petr Šebela. Nepřeslechnutelnými jsou sborové mužské zpěvy ve vybraných písních (např. Na zelených kopcách). Zdá se, že mnohaleté společné tancování a zpívání v souboru Poľana nese plody i v Bezobratrech. Projev zpěvačky a houslistky Kláry Císaríkové je milým překvapením. Klára se nezalekne technicky náročné srbské písně Povela je Jela a různé polohy hlasu nabídne v bosenské Už polje ruža procvala. Tady možná i vám poběží mráz po zádech. Až budete přemýšlet, kde se to v té křehké ženě bere, poslechněte si archivní nahrávky Zdeňka Kašpara, legendárního valašského primáše, Klářina dědečka. A že je na albu ženského zpěvu jako vzácného šafránu? Je, ale protože se mezi dvěma alby Klára stala dvojnásobnou maminkou, tak je její zapojení více než obdivuhodné.

S celkovým vyzněním alba koresponduje booklet. Na jednoduchém bílém podkladu jsou jakoby rozházená jednotlivá písmenka. Při bližším zkoumání zjistíte, že nejde o chaos, ale promyšlené uspořádání liter do logického celku. Příloha s podrobnými texty je opatřena pouze strohými informacemi o skupině. Nenechejte se odradit a navštivte internetové stránky www.bezobratri.cz nebo facebookový profil, kde je spousta zajímavostí a fotografií.

Cena Anděl za nejlepší album v žánrové kategorii world music (2010) byla pro Bezobratry jistě velkým úspěchem. Vysoce nastavenou laťku proměnili a skupina přichází s vyzrálým albem, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost.

Helena Hájková, únor 2014





More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×