Desátý Den Trní - Milan Tesař - Město hudby

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

„Během čtyř let od vydání našeho druhého alba (Bezobav, 2010) prošla kapela mnoha změnami,“ říká kapelník brněnských Bezobratrů Pavel Císarík. Jednou takovou změnou – možná dočasnou, nicméně důležitou – je nová výtvarná estetika. Posmutnělou a možnými výklady prostoupenou koláž s květy a kroužícími havrany i lomené písmo z obalu Bezobav vystřídala minimalisticky bílá plocha potištěná shlukem černých a červených liter, retro z nedávné doby mechanických psacích strojů. Různé možnosti výkladu se tentokrát neskrývají v obrazech, ale ve slovech. Název Desátý den trní je toho dokonalým příkladem.

Skutečnost, že obal nového alba neobsahuje ani jednu fotografii, ba ani jeden obrázek, však není tou nejdůležitější zprávou o vývoji kapely, která v roce 2010 získala žánrového Anděla v kategorii World music. Bezobratři se totiž posunuli především hudebně. Lidové písně, respektive texty z Moravy a Slovenska, které tvořily sto procent minulého alba, se tentokrát ocitly v menšině. Doplnila je směs folklorních ohlasů ze Srbska, Bosny, Ukrajiny, Čech a také vlastní tvorba Jana Běťáka (housle, viola, kytara), Pavla Císaríka (dechové nástroje) a Jiřího Vesky (kamarád členů skupiny). S širším geografickým rozptylem a snahou „prodat“ vlastní tvorbu souvisí i struktura bookletu – texty písní v původních jazycích (s překlady do češtiny, kde je to třeba) doplňuje anglické vysvětlení jejich děje.

K dalšímu posunu došlo v instrumentáři kapely. Jak upozorňuje Pavel Císarík, „místo violoncella uslyšíte basu, přibylo i barevné rytmiky a bezové píšťalky a koncovky přestaly v písních tolik dominovat. Namísto nich často využíváme chalumeau a muzika více stojí na harmonice a houslích“. Ano, zvláště poslední bod je pro nové album určující. Právě akordeon, většinou v kombinaci s melodickým nástrojem (housle a/nebo chalumeau), je dominantním nástrojem ve většině písní, ať už je to bosenská Uz polje ruža procvala nebo umělá Stojí jablonečka. Zatímco dozvuk původních, syrovějších Bezobratrů s bezovými píšťalkami se ozve například ve zhudebněném moravském textu U súsedů za dveřama a obecně ve stavění sborů, hned první píseň Kdyby sem já věděl je ukázkou nového zvuku s irským bubnem bodhránem a s orientálním sólem na akustickou kytaru.

Směřování na jihovýchod není dáno pouze výběrem části repertoáru, ale také vedením především mužských sólových hlasů (Petr Šebela v Na strážovskom brale, Jan Běťák v Jedenást panen usnulo). Mimochodem pokud jde o sólový zpěv, nejvýraznější je výkon Kláry Císaríkové v Uz polje ruža procvala a za pozornost stojí i duet manželů Císaríkových Keď som pásol na podole. Jestliže se album jako celek úspěšně drží uprostřed pomyslného žánrového trojúhelníku, který vymezují moravská folklorní tradice, lidová hudba balkánská a moderní (nástrojové a stylové) fúze, celku se vymyká píseň Keď sa Janko na vojnu bral. Ze slovenské lidové písně, na niž složil před časem vlastní variaci Emil Viklický (album Prší déšť s Jiřím Pavlicou a Zuzanou Lapčíkovou), si Bezobratři opět vzali pouze text. Melodie, kterou Jan Běťák složil, připomíná svou náladou kdysi tak oblíbené slovenské tango, čemuž Beťák napomáhá i svou interpretací (jako první mi naskočila skladba Zdenka Cóna Nečekaj ma už nikdy). Jde o zajímavý doklad toho, jak se Bezobratři stylově otevírají, nicméně – pro uklidnění fanoušků – musím zdůraznit, že syrové folklorní inspirace na albu převažují. S nimi ostatně koresponduje i výběr písní omezený především na prastarou dvojici témat „láska a smrt“ (přitom jde o mnohem víc než naplnění poučky Vladimíra Merty z obalu jeho nového alba Domilováno, že „jedním ze setrvávajících témat mladého písničkáře je neutuchající záliba v morbidních tématech“).

S archetypálními náměty lásky a války skvěle ladí už zmíněný červeno-černý booklet alba včetně oněch liter, které natiskly typy dnes již archaického psacího stroje (ano, krásná slovní hříčka – „arche-typy“). A ještě jedna poznámka na závěr: vím, že je neprozíravé předjímat celou sezónu na jejím počátku, zvlášť když mají letos vyjít nová alba kapel jako BraAgas, Traband nebo Hradišťan. Ale troufnu si hádat, že do boje o Anděly v žánru world music za rok 2014 Bezobratři opět zasáhnou.

Milan Tesař

Bezobratři: Desátý den trní; Indies Scope 2014, 12 písní, celková stopáž 42:04

Bezobratři, foto Jakub Gottwald

http://www.mestohudby.cz/publicistika/kritika/bezobratri-desaty-den-trni




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×