Bílé včely - Roman Franc - www.ceskapozice.cz

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Kapela Květy: (Ne)všední den po brněnskuAlbum Bílé včely přineslo přímočaré příběhy vystřižené ze života, neznečištěné patosem ani sentimentalitou.



Jedno z nejvýraznějších uskupení brněnské hudební scény: Květy.
Brněnská hudební scéna dokázala vždy nabídnout originální umělce, kteří se nebáli vybočit a dělat muziku s vlastní tváří (ne snad, že by tomu tak v jiných regionech nebylo, málokde však v tak silné koncentraci). Ať už to byla v 60. letech skupina Synkopy 61, později Iva Bittová, Václav Koubek, všeuměl Petr Váša... Dnes bychom mohli mluvit například o kapelách jako Čankišou, Fiordmoss, Poletíme? či Květy.

Posledně jmenovaná formace, která v listopadu vydala deváté album s názvem Bílé včely, je jednou z vůbec nejvýraznějších. Pevnou pozici získala i díky autorskému přínosu frontmana Martina Evžena Kyšperského, jehož lze skrz hrabalovskou poetiku, citlivě smíchanou s dětskou radostí a starostmi, které krouží nad hlavou každého dospělého člověka jako supi, označit za jakéhosi něžnějšího Emila Hakla české hudební scény.

„Lukáš mi vyprávěl, že usnul, právě když vykrádal chatky / byl hrozně unavený / našli ho tam policajti / ležel na gauči / v náručí pytel s rádiem / do tváře svítili mu baterkou / a na plakátě usmíval se opičák,“ zpívá Kyšperský v úvodní skladbě My děti ze stanice Bullerbyn, panoptiku líčícím příběhy jeho dávných spolužáků. Třeba o Kyšperského kamarádce Evě, kterou vyhodili z callcentra, protože „někomu řekla, že je blbej“.


Květy svým způsobem navazují na tvorbu Petra Fialy a jeho Mňágy a Žďorp – tu romantika a melancholický srdcebol, tu existenciální tíha a přetlak, tu vtip a sebeironie. (Ne náhodou předělali jejich píseň Ve skutečnosti a přispěli tím na album Dáreček, které třicítka domácích interpretů věnovala Mňáze k  pětadvacátým narozeninám). Málokdo z českých textařů si dokáže zachovat svým sdělením křehkost a vtip, aniž by se opíral o berličku patetických blábolů a klišé, sepranějších než tričko čtyřicátníka s jeho oblíbenou kapelou z puberty. Naštěstí tu máme jakýsi neo-underground, kde touto schopností vedle Jakuba Čermáka (Cirkus Cermaque), Honzy Ungera (Zrní), Rudolfa Brančovského (Poletíme?) a několika dalších disponuje i právě Martin Kyšperský.

Pokud bychom měli srovnat zvuk Bílých včel a předešlých alb, Květy se po hudební stránce výrazně posunuly k syrovosti a přímočarosti, což je asi nejvíce slyšet v písních A. Kurosawa a Lesní duch. Lze sem zařadit i vypalovačku Na útěku, kde Kyšperský v refrénu srdcařsky zpívá: „Poslal jsem na sebe sám armádu zrůd / zvířecí hlavu / a věci, co neutiším.“

Změnu zvuku má na svědomí i Ondřej Ježek ze studia JáMOR, pod jehož taktovkou se deska nahrávala. „My mu řekli, že nezveme hosty, ale on může, protože už je vlastně napůl v kapele, v rodině. Vyřešil to tak, že sice nedotáčel nástroje, ale zato nám přidal různá echa, pazvuky, skřípance i úplně sladké ozvěny. Vyrobil to ze střípků zvuku našich vlastních vyhrávek. Duchové ve stroji,“ komentuje zvukové nuance nové desky Kyšperský.

Resumé

Brněnská kapela Květy podeváté vzlétla a přinesla na křídlech Bílých včel příběhy jako vystřižené ze života, aniž by se zakydala patosem a sentimentálností. Autentické zpovědi z pera Martina E. Kyšperského, které se mohou dostat pod kůži širokému okruhu posluchačů i bez toho, aby si razily cestu prvoplánovostí a podbízivostí, se řadí k tomu vůbec nejlepšímu, co lze v současné chvíli na české hudební mapě najít.

Roman Franc

http://www.ceskapozice.cz/magazin/kultura/kapela-kvety-nevsedni-den-po-brnensku/




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×