Kalná - Patrik Hronek - Literární noviny

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Neuhlazené protiproudy ze zdánlivé periferie


Je příjemným zjištěním, že i v době, která absolutně nepřeje jakýmkoliv vydavatelským počinům, a obzvláště těm alternativním, se na českém hudebním trhu objevují taková alba jako právě aktuální Kalná od kapely Ladě, kde z každé skladby čpí nepřeslechnutelná osobitost.

Indies Scope s neutuchající energií představují českému publiku zajímavé počiny a kapela Ladě patří v poslední době k tomu opravdu nejzajímavějšímu. Ta vznikla na základech "melancholicko punkového dua" Červeným Vrchem, kde zpěváka Michaela Kubesu doplňoval kytarista Petr Uvíra. Ti společně vydali stejnojmenné debutové album. V roce 2005 se toto duo rozrostlo na regulérní kapelu, aby se o rok později přihlásili s deskou KUB 59.

Ta již nesla nepřeslechnutelné znaky výrazné osobitosti, ale jednalo se spíše o takový kompilát písní s různou atmosférou, které trpěly lehkou nevyrovnaností a až tolik nedržely pohromadě jako celistvé album. I tak deska KUB 59 nabízela pár výrazných skladeb, kdy některé z nich oplývaly zvláštním druhem polodrsného humoru. Nezapomenutelnou v tomto směru je především Obladi, oblada.

V letošním roce se Ladě připomínají dalším počinem: Kalná. Na nepřipraveného posluchače se z tohoto alba vyřine neutuchající proud neučesané, zemité poetiky v sevřeném, klenutém celku. V krátkosti se dá říci, že tady se většinový posluchač nehladí po srsti, tady se vnímavý posluchač stimuluje proti srsti.

Ta se opravdu ježí, a to především z hlasu a přednesu Michaela Kubesy. Toto není líbivý zpěvák z titulky mainstreamových časopisů. Je to samorost s jasnou představou, co chce dělat a jak to má vypadat. Lépe snad znít! Jeho hlas je jako několik dní neoholené strniště všemi živly ošlehaného dřevorubce. Zařezává se silou motorové pily pod kůži - rychle a s krvavými následky. Tady se nezpívá, tady se texty zhmotňují.

Je třeba ale podotknout, že bez kytaristy Petra Uvíry by projev Michaela Kubesy nebyl zcela úplný. A tím se vůbec nechci dotknout dalších muzikantů (Jiří Pater - baskytara, Patrik Benek - Bicí, Víťa Halška - perkuse), kteří mají neoddiskutovatelnou kvalitu a nepřeslechnutelný přínos. V tom nejlepším slova smyslu však na albu oddaně slouží celkovému výrazu. To až tak neplatí při živém provedení, kdy se stávají naprosto vyrovnanými partnery dvěma výše jmenovaným.

Petr Uvíra je natolik výrazný, že dokáže kongeniálně doplňovat hlubinnou afektovanost Michaela Kubesy. Neposunuje jeho říznost vytýčeným směrem, ale právě naopak jde v mnohých případech záměrně proti tomuto proudu. Nasazuje táhlejší motivy, dokáže je i dostatečně dlouho opakovat, aby je řádně vytěžil.

Zvukově se pohybuje mezi alternativou a ambientem s občasnou rockovější zastávkou. Je totiž potřeba tento rockový šanson 21. století občas pořádně rozjet. V životě je opravdu potřeba mít zastoupeny všechny barvy a není proč se jim bránit. Je jen třeba je následně řádně reflektovat.

A proto není dobré se chlácholit tím, že taková neučesanost může nést punc Ostravy či přilehlého okolí, kde stále ještě doznívá rezonance minulosti v podobě hornicko-průmyslového dědictví a vykořeněnosti spousty místních obyvatel.

V každém z nás to je, ale je jen na nás, jaké tendence jsou ty dominantní. Vždyť nakonec je na tomto albu spousta něhy, která právě v kontrastu s tou syrovostí zářivě vynikne. Až má člověk chuť si jej přehrát několikrát za sebou.

Patrik Hronek

Psáno pro Literární noviny, kde to vyšlo v čísle 42/2011.

http://patrikhronek.blog.cz/1110/neuhlazene-protiproudy-ze-zdanlive-periferie




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×