will be available in english soon... Czech translation follows
Poslouchat pod pařezem
Třetí dítě manželské dvojice DVA je šťastně na světě
Po úspěchu minulého alba Fonók (2008), které odstartovalo vlnu českých úspěchů (nominace na Anděla 2008 v sekci alternativa, hudební spolupráce s Dejvickým divadlem nebo dokumentaristou Vítem Klusákem) a zahraničních koncertů, se formace DVA představuje s novým albem HU. Hned na první poslech je jasné, že DVA konečně přestali znít pouze jako nápaditá recyklace retro stylů, kterých se na předchozím albu drželi jako berliček. Ty tam jsou názvuky na hudební stereotypy ve stylu tanga, čardáše, šansonu... Místo toho se DVA drží zpříma a s nevtíravou sebejistotou se mohou tentokrát klidně postavit po bok multiinstrumentálnímu Japonci Shugovi Tokumaruovi nebo finské experimentální folkařce Lau Nau.
V každé ze třinácti skladeb na albu se toho opět děje tolik, že máte pocit, že se v té houštině zvuků ztratíte. Bezpečně vás lesní cestou vede vokál Báry Kratochvílové, jejíž projev po většinu času zní jako prozpěvování veselého děvčátka na cestě z pastvy domů. Hlas se cyklí, vrství a originálně efektuje ve smyčkách, které vytvářejí pulzující zvukové podhoubí. V záplavě akustických nástrojů pak vzdáleně rozeznáte medový klarinet, saxofon, kytaru i harmoniku a spoustu dalších neidentifikovatelných hrátek, na které by se na každé jiné chalupě prášilo. Ne tak v podještědském Padouchově, kde dvojice nahrává svá alba.
Víc než na minulé desce se tu objevují terénní nahrávky, které DVA nashromáždili jednak během posledních dvou let zahraničního koncertování, ale i doma v Pardubicích či kolem chalupy. Když si budete chtít hrát na detektiva, zjistíte, že např. rytmus v Tropical Animal se odráží od bongo párty na Reunionu a ve skladbě Uhuh se kroutí zefektovaní ptáci pod Králickým Sněžníkem. I když tento přístup není originální novinkou (na samplování reálných zvuků staví dnes např. Matthew Herbert či čeští WWW), samply zavánějí přírodní atmosférou – neodbytně evokují představu, jak Bára s Honzou poslouchají trávu růst a lesní zvířátka k nim promlouvají zpod pařezu.
DVA se posunuli i ve svém textovém projevu, se kterým i nadále nakládají jak s dětskou hrou na schovávanou (je tam, či není tam obsah?). Sice neupustili od své specifické pseudohatmatilky – tedy použití neexistujících slov, která vám zvukomalebně napovídají obsah – ale jejich fonetické nesmysly už neznějí tak prvoplánově. Překlady do češtiny na obalu alba často zajímavě načrtávají příběh skladby o dvou větách a přes záměrně banální rýmovačky ve stylu „Lodí pluji, lodí dělám vlny“ občas zasvitne i na lepší časy („O motýlech se mi zdálo, nezalehni je“). Dojem z alba ruší pouze proklamovaný koncept „o hudbě pro neexistující rádia“, který působí uměle a nadbytečně. I když možná DVA chtějí znít „nemoderně“, celkově má nové album mnohem jasnější taneční rytmus. Přes všechny ty bicí z vařeček a talířů a staré mikrofony víte, že album je mixované v Berlíně někým (tedy producentem Jayropem), kdo tuší velmi dobře, jak dát staré komodě moderní design. Album HU dýchá lesem, sluncem a analogovou radostí ze života. DVA vytvořili soběstačný hudební svět, pro který neexistuje olejová skvrna v Mexickém zálivu, ale pouze rozkvetlá louka za domem, kde nám je dobře.
Lenka Morávková - Lidové noviny 11.10.2010
EUR
CZK
USD