Po naszymu

Debutové album kapely Szmyrum a chechuum Po naszymu přináší autorský pohled na folklór oblasti Těšínského Slezska. Nechává se inspirovat melodikou, harmonickými postupy, lidovou slovesností včetně těšínského nářečí po naszymu i nástrojovým obsazením, které však moduluje do tvaru nového, originálně pojatého.

S hudebními i textovými nápady přichází Barbora Baronová, po stránce aranží však nechává otevřená vrátka pro momentální hudební improvizace a nálady ostatním členům kapely. Písně tak vznikají jako jedno společné dílo. Jako dílo vnímané i hrané „po naszymu“.

Každý z muzikantů přináší na desku své vlastní hudební zkušenosti. Zpěvačka Petra Neumannová průpravu v operním a šansonovém zpěvu, houslistka Barbora Baronová a cimbalista Jaroslav Kneisl dlouholeté působení v cimbálových muzikách, flétnistka Petra Jadrná drajv z hraní v metalových kapelách, violoncellista Vojta Nejedlý cit pro etnickou muziku z balkánských hudebních projektů, Anna Slanařová vystudovanou mistrovskou hru na klarinet a Jonáš Koukl rytmiku a nástrojovou inspiraci ze svých dlouhých cest po světě. Na desce se tak vedle klasického obsazení cimbálové muziky objevují i méně časté rytmické nástroje, které muziku posunují více ke konceptu world music, jakož i netradiční hudební postupy.

Melodie vychází z jednoduchých nápěvků, které jsou tradičně (Mlýny, Gruniček ) i méně tradičně harmonicky rozpracovávány (Ukolébavka, Zima).

Po stránce výstavby naznačují písně z alba charakteristické lidové projevy. Gruniček odkazuje na halekačky, Ohnivec a Válečná na dramatické epické písně, Ukolébavka se podobá říkačce, uspávačce na dobrou noc.

Texty tvoří nedílnou součást hudebního vyjádření kapely. Představují zachycení chvilek, které v životě zacinkaly o trochu více, než ty ostatní.

Zima maluje obraz zasněžených Beskyd, jejichž kopce rozřezávají až na hlínu koně stahující dřevo ze svahů. Mlýny jsou rozvernou dětskou říkačkou, která však končí surrealistickou vizí smrti. Ohnivec vypráví jednoduchou epickou báseň o strachu z lásky tělesné. Starečka je hluboce sentimentálním obrazem, vzpomínkou na babičku. Mráz je písní o milostném aktu a neustálené lidské duši. Válečná přináší tragický obraz smrti, možná i zrození jara. Olza zachycuje obrazy krajiny zkreslené dlouhým odloučením od rodné země. Gruniček opisuje formu góralských halekaček, vypráví o odhodlání nepoddat se sentimentu z nepovedeného vztahu. Kejklíři prolínají několik vypjatých obrazových vizí, které odkazují nejenom na cirkus a kočování, ale také třeba na šlitrovskou tetu v kombiné. Ukolébavka s expresivním harmonickým vstupem upomíná na Janáčkovy melodické zápisy řeči. Kohoutek vznikl původně jako žalozpěv inspirovaný smrtí dědečka, z veršů se dochoval jen refrén, který je doplněn šesti slokami o smrti nepřirozené.

Barbora Baronová / texty, hudba, housle, vokály
Petra Neumannová / zpěv
Petra Jadrná / flétny, vokály
Anička Slanařová / klarinet, vokály
Jaroslav Kneisl / cimbál
Vojtěch Nejedlý / violoncello
Jonáš Koukl / perkuse