Reedice debutu již velmi populární slovenské kapely. Písně přesně podle osvědčeného rockového mustru ohoblovaného až na samou dřeň jednoduchosti. Tak jak ho vybrousila třeba Patti Smith. Žádný hlavolam. Tři kila a silná slova, kterých není zbytečně moc. Sloka a refrén, který je občas jen sloganem. Lucii Piussi nikdy nechyběla odvaha říkat prosté pravdy, díky jejichž přehlížení pak míváme složité problémy. Často dokáže dojít až na samou hranici naivity a najít přesně to místo, kde jsou také nejjasnější a nejpřímější – totiž přesně tam, kde dochází ke konfrontaci prostého „myslel jsem to, jak jsem to řekl“ a povýšeně sarkastického „vyber si co chceš, budu pašák tak jako tak“. Je taky jedním z mála, komu se to dá stále a bez okolků věřit. Tohle je totiž největší klad a nejsilnější místo celé kapely.
Živé kvety vznikli niekedy v polke deväťdesiatych rokov. Ich hudba sa pohybuje na rozhraní punku a tradičného gitarového pesničkárstva. Netreba zabúdať na veľmi intenzívne a často politicky orientované texty. Odjakživa boli spätý s legendárnym priestorom bratislavského divadla Stoka.
V dobrom aj v zlom
1. Netreba sa báť
2. V dobrom aj v zlom
3. Havrani
4. Voda a soľ
5. Tvoje meno
6. Peniaze
7. Kým so stádom nesplynieš
8. Ešte sme neleteli vesmírom
9. Načo je taká láska
10. Streliť sa do spánku *
11. Láka ma
celkový čas: 52:38
Agnes Lovecká - bicie, husle, perkusie
Lucia Piussi - spev, akustická gitara, harmonika
Marek Pastier - gitary, spev
Peter Bálik - gitary, spev
Juraj Mironov - basgitara, klávesy, spev
Hostia:
Katka Lovecká a Heňa Hanzalíková - spev (9)
Produkcia: Živé kvety
Zvuk, mix, mastering: Petr Nejezchleba a Pavel Hlavica
Nahrané v štúdiu Shaark v Bzenci, ČR vo februári 2003
* Nahrávka vznikla počas skúšky v divadle Stoka pomocou
minidisku a jedného stereo mikrofónu v marci 2002
Foto: Ctibor Bachratý
Dizajn: Palo Bálik
Živé kvety: Antidotum proti pokrytectví a lži
03-04-2009 Jiří Plocek
Nabitý klub Stará Pekárna byl 10. prosince svědkem posledního letošního koncertu bratislavské skupiny Živé kvety se zpěvačkou a písničkářkou Lucií Piussi (1971). Energie hudby dosahovala v malém prostoru maxima, lidé si zpívali refrény písní a spolu s kapelou srůstali v jednu bytost.
Objímá mikrofon, jako kdyby s ním chtěla splynout a odevzdat skrze něj do éteru svou duši. Každé slovo zdá se zhmotňovat přímo z těla Lucie Piussi, jako by chtělo odletět na křídlech hlasivek. Něha se střídá s prudkostí, měkké pohlazení rozechvělým hlasem s nadoraz vykřičenými pocity. Žádná snaha o krásu, o líbivost, o hraní na city. Projev Lucie Piussi stejně jako hudba jejích spoluhráčů v čele s Petrem Bálikem nevynikají dokonalostí, experimentátorským svérázem ani sebestředným exhibicionismem. Zato jsou v našich krajích ojedinělé svou upřímností a schopností přiřadit správná slova i tóny správným pocitům a postřehům. Dokonce bych řekl, že by to mohla být svého druhu pop music: najdeme v ní prvky všeho možného a prověřeného, od rokenrolu přes pozdější rock, country i kytarovky devadesátých let. Jenže je to zvláštní pop – pro ty, kteří nechtějí uhýbat realitě, pro ty, kteří si chtějí dobít baterky na cestu ze společnosti masek, předstíraných úsměvů a všemožné citové falše. Pro ty, kteří se nebojí bolestné a současně inspirující alchymie lidských vztahů: „Nesmieš chcieť dať viac, ako zobrať / narobíš viac zla, ako dobra.“ – Mnohé z písní Živých květů lze považovat za protestsongy, ale na rozdíl od rozervanosti či skepse jiných písničkářů jsou nabity touhou něco změnit. Živé kvety jsou přes své ostré a kritické vidění světa kapelou naděje. „Život je rozprávka, drsná a surová / Rozbíja o asfalt a kruto rozdáva / Ideme spolu tam, na konci možno len prach / Ale aj tam slnko naň svieti / Svieti cez oblak.“ I když sami občas podklesávají v kolenou, jak přiznávají v písni Unaveni z boja z letošního nového CD 12+1 (Slnko Records 2008).
Jaké jsou písně, taková je i společenská angažovanost Lucie Piussi. Nebojí se říct veřejně naplno, co si myslí. Třeba nedávno na podporu kandidátky na post slovenského prezidenta: „Dosť bolo polomafiánskych dementov! Už nikdy žiadne relatívne malé či menšie zlo, už žiadny ďalší choroboplodný zárodok v budúcich raňajkách! Už mám dosť tých paranoidno-xenofóbnych pajácov, ktorí nám vládnu, už mám dosť tých psychopatov, citovo vyprázdnených mutantov, ktorí si nahrádzajú vlastnú neschopnosť empatie chorobným kariérizmom a túžbou po moci! ( … ) Treba sa aktivizovať proti ich zlu. Treba sa postaviť za pani Ivetu Radičovú, normálnu, zdravú, citlivú a slušnú ľudskú bytosť. Treba to povedať nahlas. A netreba sa za to hanbiť.“
http://literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=6175&rok=2008&cislo=51
CZK
EUR
USD
