Režimy

Projekt Režimy
Režimy - náš príbeh, v náznakoch, úryvkoch, detailoch, spomienkach. Prežitky z dôb, keď sme prešívali kopy zlých búnd a tešili sa z kyslých kubánskych pomarančov. Z dôb, keď nič nemali,
ale občas niečo dostali. Z dôb, keď bola kvalita len v rámci možností, aj to len pod pultom. Režimy prežili odvtedy až podnes.

Krátky koncepčný album "Režimy" predstavuje
zjednodušenú časovú os od konca
80-tych rokov po súčasnosť. 10 trekov = 10 príbehov
na (česko-)slovenský spôsob. Lady, Favority, politika,
teleshopping, podnikanie vo fialových sakách
a dancefloorový slovenský folklór.
CD bolo vydané 18.01.2011

1. Komunizmus
2. Socializmus
3. Revolúcia
4. ČSFR (časť 1)
5. ČSFR (časť 2)
6. Mečiarizmus
7. EU (časť 1)
8. EU (časť 2)
9. Sloboda
10. Revolúcia (20 rokov po)

Nad Tatrou sa hip hop blýska
8. ledna 2011

Tak Slováci už mají své dějiny tesané do hip hopu! Navztekaný a apelující projekt Miša Kováče REŽIMY zrale rapuje o včerejšku kvůli dnešku.

Na veskrze politickém albu zní i čeština a účtuje se s nostalgií po Československu.

První šok: Po tolika letech, že se to ani nedá spočítat, vychází „u nás“, tedy v česko-slovenském teritoriu, skrz naskrz politická deska. Druhý šok: Dá se na ni tančit a má hodně ctností profesionálně zvládnutého hip hopu. A za třetí - nikoli překvapivě, ale naopak pochopitelně: Nepřichází s ní žádný ze známých hráčů na scéně, ale nová krev, o níž jsme jakživi neslyšeli. Protagonista má jméno Mišo Kováč a my se můžeme jen dohadovat, zda se raper skutečně jmenuje stejně jako 1) byvší slovenský prezident a zároveň 2) jeho syn zavlečený do zahraničí únosci, které později amnestoval Vladimír Mečiar. To to pěkně začíná. Album Režimy má jednoduchý koncept: deset tracků mapuje různé „režimy“, epochy slovenského života za posledních třicet let. Na začátku je Komunizmus, přes Revolúciu se pak míří k ČSFR, Mečiarizmu, životu po přijetí do EU, až k marasmu současné Slobody.

Do převratu s Gustávem Nosferatu Kováč rekapituluje, pojmenovává, vzpomíná: je hiphopově oprsklý, ale má nadhled a opírá se o zkušenost a fakta. Hned Komunizmus, „večne živý ako MDŽ“, dá najevo, že tady se sice bude atakovat vládní garnitura a kariéristi, ale ještě víc ti, kteří si to všechno nechávají líbit. „Ha - načo toľká revolta, aj tak hovno dostať, aj tak bude pred obchodom rad,“ nechává promluvit dobovou mentalitu národa, jenž „hltá hitov jak Major Zeman, Dedo Mráz a Karol Marx“, což je od hiphopera trochu přehnané, Marxe hltal málokdo. Ale celkový obraz nelže. Pokud je v základu hip hopu vždycky nějaké napětí, svrbění, nutkání ke vzpouře, pak Kováč a spol. jsou nejvíc běsní z liknavosti „mas“, tedy většiny, jejíž netečnost a smírnost dovoluje dalším a dalším garniturám vládnout neperspektivně. V tomhle punktu by nám Čechům mohlo být album Režimy dost blízké.

Ne že by v intenzivním proudu řeči nebyl čas na absurditu a grotesku („Gustáv Husák viedol štát / Až dve desaťročia do prevratu / Čoraz viac ako štátnik vyzeral jak Nosferatu“), ale celá deska začíná obrazem psa trhajícího na státní hranici kohosi na cestě za svobodou, a rozhodně nevznikla pro slast ze stylistických hračiček a machrování s efektními rýmy. Sami autoři zmiňují „přítomnou minulost a minulou přítomnost“ jako ústřední téma. O socialistických letech se mluví hlavně jako o době rozleptavší charaktery lidí a doznívající dodnes: „Prosímvás, ako možte v tej dobe pozitíva nájsť / Však to bol totálny hnus / A nikto nebol proti, lebo všetci boli za / Všetci boli za / - železnou oponou.“ Nutná námitka: Není úplně elegantní, když mladý hiphoper spílá průměrnému občanu z doby, kterou nezažil. Obstál by v ní on sám? Budiž, s naturelem, který je slyšet z Režimů, by asi nedopadl jako svazák.

Přežili jsme! Ta slova se tu vracejí jako refrén, jako výraz přiboudlého úspěchu a dějinného postoje. Výjimkou je Revolúcia, skoro až euforie včetně vmixovaných autentických záznamů řečníků a masové odezvy. Ústí do přesvědčení: je třeba v sobě najít odvahu, „hoci len raz za život / Odhodláš sa vstať, ísť a zastaviť zlo“. Není pochyb, že tohle je vzkaz pro současnost. Těžko říct, jestli občan, jemuž chce raper vsugerovat, že by se měl víc bouřit, bude někdy tohle album poslouchat - ale mobilizace a povzbuzení patří nepochybně k vůdčí motivaci, proč celá dlouhohrající nahrávka vznikla. Mečiarismus: Žádní amatéři Po převratu, tedy od čtvrtého z deseti tracků, se stane něco zásadního: Kováč začne rapovat o tom, co sám zažil a co je těsněji spojené s dnešním Slovenskem. Obraz ČSFR, zavalené konzumními slastmi, je odlehčený, ale album s ním vyletí o úroveň výš. Je toho moc, všude se něco děje a obyčejní lidé se zabaví s televizním receptářem, kde se předvádí „výborný kráječ na nudle vyrobený z hřebínku na vlasy“. Do toho mizejí kamiony v Čierne nad Tisou, kvete kšeft na E55 a poslušným holčičkám do Aše vozí strýčkové pravé Barbie.

Český hlas, který se tu ve dvou skladbách objeví, album docela rozsvítí. Dívka, jež si říká Bio Masha, dychtivě bilancuje vlastní teenagerovská léta: „Naše třída šílí / z klipu Lucky Bílý / za celý kapesný, za tři stovky / si koupím cédé Wanastovky“ Je komičtější a víc v roli, nakonec se však stejně jako Kováč energicky chce bránit ztrátě paměti. Bio Masha, jedna z vůdčích postav české scény živých performancí ve slam poetry, je pro smršť Režimů logicky vybraný živel: po smrti Milana Paumera nasprejovala jeho portrét na Barrandovský most a pro nechuť k pouhému bavičství se při celostátním finále ve slamování pohádala s publikem.

A ještě jednu českou spojku je třeba zmínit. Režimy vznikly z dramaturgického impulzu Lenky Zogatové - organizátorky slam poetry v obou republikách, byvší ředitelky Českého centra v Bratislavě a zásadní hybatelky na brněnské alternativní scéně v jejím zlatém věku.

Je to přirozeně napínavý koncept: vyprávět album, které se postupně víc a víc přibližuje k současnosti. S Mečiarismem všechno zkonkrétní, slovenský raper je tu nejvíc ve své kůži, výčet svinstev se pak přelije do současné epochy svobody. Stačí nedržet krok s kolegy v mafii a už „ťa lovia potápači z Gabčíkova, moj brat“. Dobře se o tom ve slovenštině rýmuje: Tuná - Dunaj - good bye.

Naštvané, přesněji řečeno nasrané pasáže se prolínají s hravostí („občas padol minister, občas i výstrel“). „Zopár svedkov skosil káblik na štartéri - my nie sme amatéri!“ notuje si zpěvačka bezstarostně a zpěvně, jako by si prozpěvovala Týnom tánom. „Bolo čoraz ťažšie vážne brať ich slová, štát skončil takmer jak Blažena Martinková,“ glosuje Kováč kauzu Mečiarovy poradkyně a milenky, která před vyšetřováním ujela do Rakouska, kde spáchala sebevraždu v psychiatrické léčebně.

Slyšíte náš rap, vy na Hradě?!

Jako z protržené hráze se tu sypou jména firem, politiků a podnikatelů z korupční elity, kteří dobře věděli, že kdyby něco, plán B je výpadovka na Vídeň. „Čo si čakal, happyend? Tu súdy sú zvyklé meškať,“ říká v závěru Kováč, ale zároveň zlověstně křikne na režimního nejvyššího soudce: „Počuješ náš rap, Hrad, Štefan Harabin?“ Jako žánrové označení je pro tenhle výjimečný projekt nejpřiléhavější - obžaloba.

Když Ivan Hoffman, dnešní novinář, zpíval v osmdesátých letech o zvůli, lži a kauzách, jako by tím odpíchl slovenskou linii protestsongů bez metafor, jen s hlasitým, osvobozujícím vyslovením pravdy. Pokračuje v ní kapela Živé kvety a teď i Kováčovy Režimy. Český a slovenský hip hop měl v sobě politikum na samém počátku, když se Manželé vysmívali pasivitě socialistického životního stylu. Pak, jako tolik dalších žánrů, přijal popová pravidla a stal se únikem. Výjimkou jsou ambicióznější kapely jako WWW:Kováčův živý acidjazzový doprovod (skladatel Marcel Vén) je stylově jiný, ale úpěnlivostí a smyslem lze tuhle partu zařadit právě k „wéwéwéčkům“.

Mohli bychom cudně říci, že takováhle hudba je jen pro určitý typ posluchače. Ale když už má být řeč o rozmanitosti v muzice, je třeba doznat, že Kováč využil hudbu k podstatnějšímu účelu než pětadevadesát procent jeho českých a slovenských popových kolegů, včetně nezávislých. Patříte-li k „odrostlým posluchačům“, kteří už opustili studentské neúnavné rozšiřování archivu, nejspíš si pořizujete nové album jen jednou za čas. Vřele doporučuji dát mezi domácí produkcí za poslední rok přednost právě Režimům.

Režimy. CD, Slovensko, 2011. Mišo Kováč (rap), dále Marcel Vén, Bio Masha, Kristína Prekopová, Vlado Mikláš, Rajmund Kákoni. Vychází vlastním nákladem s podporou Open Society Foundation, „distribuované manuálne autom a bicyklom pre organizačnú jednotku SLAM, výroba kópií (...) a vysielanie sú na vlastné nebezpečie“.

***

Patříte-li k posluchačům, kteří si pořizují nové album jen jednou za čas, pak doporučuji dát mezi domácí produkcí za poslední rok přednost právě Režimům.
Pavel Klusák

Zdroj:http://www.lidovky.cz/nad-tatrou-sa-hip-hop-blyska-dp4-/ln_noviny.asp?c=A110108_000087_ln_noviny_sko&klic=240714&mes=110108_0