Dreams of Breathing Underwater

Tak jako se čekalo na Elvise, Beatles nebo Hendrixe, aby s tím propánajána už konečně pohnuli a bez předsudků převrátili vzhůru nohama, svého Godota vyhlížel od 90. let také anglický folk, k uzoufání proměněný ve „starý pytel vousaté zatuchlosti“. Pak přišla Eliza Carthy – nebojácné neopeřené mládě mávající smyčcem a zaplašující čas umírání kdysi hrdého anglického folkového muzicírování vzrostlého z tradice. Godotka, nezanášející svět obvyklými manifesty mládí, chrlící jednu ďábelskou nahrávku za druhou. S houslemi pod bradou a hlasem požehnaným Bohem ze všech Bohů největším. Míjela zavedené cesty, ovšem také po nich v klidu chodila způsobem, že se najednou jevily jako úplně nové; vlastně z nich jenom vymetla zatěžkanost tradicionalismem, zalila do pohodlnosti vyjeté koleje a frčela si po nich šťastná, že na tom nic nebylo. Zapříčinila v Anglii revoluci, nevídané folkové povstání a přitom si držela fazonu obyčejné holky. Všichni ji tu proto říkají Princezna anglického folku. A nesouvisí to s tím, že je dcerou vážených tradicionalistů Normy Waterson a Martina Carthy.
Eliza se narodila v roce 1975 ve Scarborough, nedaleko tržnice z písničky, kterou otec naučil Paula Simona. Spočítat ceny, co dostala, je marné. Stejně tak předpokládat, s čím přijde příště. Když na Folkových prázdninách vystoupila čtyři roky nazad se skupinou The Ratcatchers nešlo se dopočítat přídavků. Do rána pak s festivalovými muzikanty hrála a zpívala vzadu za Špitálkem. Mezitím porodila dceru Florence Daisy, v Kristových letech natočila nádherné abum Dreams of Breathing Underwater. "Naše tradice nevymřely, pouze na sebe berou další moderní podobu,“ řekla Eliza.

Seznam skladeb:

1. Follow The Dollar 3:40             
2. Two Tears 4:14               
3. Rows Of Angels 3:12 9              
4. Rosaline 3:44               
5. Mr Magnifico 6:06               
6. Like I Care 3:28              
7. Lavenders 4:19              
8. Little Big Man 5:01              
9. Simple Things 4:22             
10. Hug You Like A Mountain 4:30               
11. Oranges And Seasalt 3:34

Princezna anglického folku

Když v roce 1998 obohatila dvojalbum Red/Rice jazzovým ambientem, rockem, drum’n’bassovým tahem a dokonce zvuky, vzdáleně připomínající pneumatické kladivo, puritánům se rosila čela. Sebevědomě jim vzkázala: „Popmusic se nachází ve strašných cárech. V hitparádách je víc tanečníků než muzikantů, kteří vůbec netuší, co je živá hudba. Malým dětem říkají: dej nám svoje prachy a my ti zazpíváme o smýšleném comicsovém světě, podle tvých představ. To není fér. Chci lidem ukázat jinou cestu, jiné druhy nástrojů. Musí přeci přijít někdo, kdo lidem nabídne emoce, vášnivost a opravdovou hudbu. Existuje naděje, že bych to mohla být já“. Přestože trpí těžkým astma, stačí ji od 90. let v zaníceném tažení málokdo. Žádnou s desek, které natočila, neminulo mezinárodní ocenění. Z tradiční hudby a folku přitom neutíká po liánách samoúčelných experimentů, přesto vším, na co doposud sáhla, boří zažité mýty. Tráví hodně času v archívech, hnána touhou objevit další a další lidovky či zapomenuté autory; dát jim novou podobu, sfouknout z nich prach a zpřístupnit je současnosti. V hluboké úctě a neomylností kam šlápnout. Umí se do nich jako neposedný skřítek zavrtat a přisvítit na zákoutí, kterých si před ní nikdo nevšiml. Nerozpakuje se také zajet na Moravu a zblízka zjistit, co jsou fašanky ve vesnici Komňa a při předávání světových cen World Music Awards, které moderovala, si například zajamovat s argentinským akordeonistou Chango Spasiukem a Afričany.
Na otázku, jestli ji rodičovská legenda ulehčila situaci a pomohla otevřít ty správné dveře, odpověděla: „O tom se obtížně mluví. S matkou a otcem jsem začala hrát v roce 1993, to mně bylo osmnáct, ale vlastně ano, ulehčilo mně to spoustu věcí. Pomohli mně v začátcích, seznámili s mnoha zajímavými lidmi a všude o mně mluvili. Bez nich by to asi fakt bylo těžší. A kdybych se dala na popmusic? Domnívám se, že by mně řekli, ať si dělám co chci. Možná by k tomu otec dodal, že bych mohla být drobet chytřejší“.
S popfolkem si Eliza Carthy zadala na albu Angels&Cigarettes. Dopadlo to na výbornou. V těchto dnech se na to chystá znovu. Na nahrávku Dreams of Breathing Underwater proto všichni netrpělivě čekají. „Vždycky jsem byla užaslá, jak se v anglickém popu může odrážet tradiční písnička, proto jsem šťastná, že jsem na tuhle horkou telefonní linku dostala číslo“.