obal alba

Pustá země / T.S.Eliot -The Waste Land

Pavel Zajíček

Guerilla Records / 2016
Žánry: underground, mluvené slovo
GR126
CD 225 Kč

O ALBU

Pavel Zajíček na své pouti světem zabloudil v roce 1982 do londýnského studia Cold Storage, které tehdy patřilo Chrisi Cutlerovi. Během několika nocí na preparované piano nahrál fragmenty z Elitovy Pusté země, básnického obrazu strastipené cesty bezútěšnou krajinou, plnou deziluze, smrti a zoufalství. Možná, že zrovna tak se tehdy cítil sám PZ, když Pustou zemi nahrával, kdy v nočním bezčasí buší do klavíru a vykřikuje slabiky, z nichž skládá svůj příběh.
I příběh samotné nahrávky je pozoruhodný: originál studiového pásu přivezl PZ do Čech, ale v roce 2002 byl zničen povodní. Letos se naskytla možnost speciální technologií pásek přehrát, ovšem jen jednou, pak se zničí zcela. A nahrávka tam buď bude, anebo je po všem. Nezdolný Váňa Bierhanzl tento krok učinil – a nahrávku se podařilo zachránit! Pak nastoupil legendární Ondřej Ježek, aby jí zmasteroval a neméně legendární grafik Franta Štorm, aby jí dal nový kabát. Vzniklo tak celistvé umělecké dílo, které možná nebudete poslouchat každý den, ale když si ho pustíte, uslyšíte, jak básník zahlédl venku "strach v hrsti prachu".

1. April ...
2. What ...
3. Yet ...
4. Belladona
5. Unreal ...
6. Piece 1
7. Piece 2
8. Piece 3
9. Piece 4
10. Hammers

Zajíček proměnil Pustou zemi ve zvukovou krajinu
Web ČT24, 22. 9. 2016

Stačilo málo a album The Waste Land, na němž Pavel Zajíček ztvárnil Eliotovu báseň, by nikdy nevyšlo. Škoda by to byla veliká.
A to nejen pro text Pusté země, všeobecně uznávaný za jednu z největších básní světové literatury, ale především pro způsob, jakým k němu Zajíček přistoupil.

Báseň především nerecituje celou, ale pouze její fragmenty, které někdy opakuje, hlavní síla ovšem spočívá v tom, jak svůj hlas doprovází. Jak? Velmi volně, a přestože není školeným klavíristou, což je v tomto případě k dobru věci, výsledek je uchvacující.

Přistupuje totiž ke klavíru zcela bez omezení, vše je dovoleno (protože nic není výukou nakázáno), a tak slyšíme hru, jež je značně neortodoxní, o to však expresivnější, výraznější. Působivější - a zcela v souladu s Eliotovou básní.

Zajíček nejenže hraje na nástroj upravený, ale používá jej i jako perkuse, jezdí po strunách, brnká na ně, „hraje“ na víko a různě s ním rumpluje a vůbec s klavírem zachází značně svobodně. Můžeme, chceme-li, přitom v této nahrávce, jež vznikla po Zajíčkově vynucené emigraci v londýnském studiu v roce 1982, slyšet logické pokračování hudby, již provozoval ještě v Praze s undergroundovými DG 307, i tato kapela totiž k jejímu vytváření přistupovala velice svobodně.

Takže nebýt Zajíčkovo jméno na obalu, mohl by si posluchač klidně myslet – a nebyla by to ostuda – že se jedná o dílo některého ze skladatelů soudobé vážné hudby.

Úvodní April, se známým veršem o dubnu, který je nejkrutějším měsícem míchajícím vzpomínky s touhou, začíná po Zajíčkových snad povzdeších, snad pouhých vydechovaných slabikách plných beznaděje perkusivním úderem do kláves, aby pak přešel do atonální pasáže, dominující nad staženou recitací – jednotlivé, osamocené tóny krásně dokreslují Eliotovy verše a v kontrapunktu k místy téměř neslyšitelnému hlasu vytvářejí zvukovou krajinu, jež by se – předpokládám – T. S Eliotovi též líbila.

A píše-li se v doprovodném textu, že se „spolu s autorem vydáváme na strastiplnou cestu bezútěšnou a zraněnou krajinou plnou deziluze a zoufalství, smrti, znásilnění a sebezapření, kde zbývá jen kapka naděje, že přijde vykoupení“, nelze s tím než souhlasit.

I v dalších částech, označených vždy pouze prvním slovem úryvku (April…, What…, Unreal… atd.) či zcela jednoduše Piece, dodává Zajíčkova hra i recitace slovům básně další kvalitu, zajímavé přitom je, že Zajíček svůj přednes nijak nestylizuje, v podstatě verše „pouze“ odříkává, pravda, s jistou naléhavostí v hlase. Vše tak stojí, jak již bylo ostatně řečeno, na všem, co se kolem jeho hlasu děje.

Nevadí ani, neslyšíme-li jediné slovo, jako třeba v instrumentálce Piece 4, kde vedle všemožně traktovaného klavíru (coby objektu) zaznívají pouze zcela neurčitá slova či slabiky. Závěrečná Hammers, uvedená údery do ozvučné desky, jež společně s echem zní jako z věčnosti, pak nabízí důstojné a logické finále (či snad epilog) celé básně, i celého Zajíčkova pohledu na ni.

Možná ještě pár slov ke genezi alba – jak bylo řečeno, vzniklo díky pomoci londýnských přátel během několika nocí. Po návratu z emigrace Zajíček pásek přivezl s sebou, ovšem při potopě v roce 2002 byl v podstatě zničen. Letos se ovšem naskytla možnost použít speciální technologii, ale pouze s jedním možným pokusem – takže, hop nebo trop. Podařilo se a po pečlivém vyčištění ji bylo možno vydat. Naštěstí!

Josef Rauvolf

 

www.blackpointmusic.cz, 22. 9. 2016
"Cold Storage byla stará průmyslová lednice v areálu opuštěné londýnské továrny, kde zkoušela skupina This Heat, avantgardní parta z okruhu Rocku v opozici. V této místnosti nahrál Pavel Zajíček v roce 1982 své pochmurné preparované klavírní meditace na téma opusu Pustá země E.S. Eliota. Je dobře, že se dílko po téměř 35 letech podařilo zachránit a vydat. Zajíček měl patrně skutečně velké depky, nahrávka je velmi zničující ve smyslu negativního působení na posluchače. To však neznamená, že je umělecky sterilní. Naopak, má velmi silné umělecké fluidum, nonverbální přesah, který se umělci nepodaří vymámit z nitra každý den. Nahrávka zborcených zvuků a monotónních kakofonií s civilní recitací Pavla Z. je jedna z nejlepších, které umělec udělal."

Oldřich Šíma


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT Underground | Mluvené slovo

obal alba

Ladě

Lešť
Dostupné varianty
CD 269 Kč
MP3 99 Kč
LP 359 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
obal alba

Čankišou a MALÉhRY

Jak na příšery
Dostupné varianty
CD 212 Kč
MP3 99 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
obal alba

Ty syčáci

TyTyTy živě
Dostupné varianty
CD 269 Kč
obal alba

Psí vojáci

Live I. & II. (2CD)
Dostupné varianty
CD 314 Kč
O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno