obal alba

Inventura

Vlasta Třešňák a Třešňák Band

Vlastní náklad / 2005
Žánry: folkrock
AM80341
CD 189 Kč

O ALBU

Náš nejrespektovanější hudební časopis Rock & Pop vyhlásil ve svém čísle 4/05 Inventuru Vlasty Třešňáka Deskou desek. Recenzi napsal šéfredaktor Vojtěch Lindaur. V témže čísle vyšel s Vlastou též rozsáhlý rozhovor.

Písně:

1. Volební guláš 4:30
2. Moby Dick  4:45
3. Povolení k pobylu 3:44
4. Dopis Olze  5:16
5. Die Kameraden  4:34
6. Inventura 3:16
7. Národ - soudruh Teplák 5:08
8. Bůh snídá, večeří 3:41
9. Cyrano a Magdaléna... 5:55
10. In inkoust veritas 3:53
11. Proces 3:38
12. Pacem in terris 3:12

Vlastimil Třešňák -zpěv, dvanáctistrunná kytara, harmonika

Jaromír Panáček - elektrické a akustické kytary, basové kytary

Martin Rychta - bicí, percussion

Jaroslav O. Nejezchleba - violoncello

Jan Štolba - tenorsaxofon

Nahráno ve studiu 3bees Praha v lednu a únoru 2005, zvuk Kakaxa Koszuszhlehlebleshotár, binksf pinksf a Šablonka Novotný, produkce Martin Rychta. Foto Vladimír Gdovín, obal a brožura bathroom.cz a Lithos. Brožura (plakát) obsahuje texty všech písní.

Vydání:

Areca Multimedia, 2005, AM 80341-2, CD - 1. vydání

Písničkář Vlastimil Třešňák (1950) natočil svůj český debut. Ano, nepočítáme-li flipside singl Václavek vrah (s Jaroslavem Hutkou, 1970), na poslední chvíli sešrotovaný náklad kompilace písničkářského sdružení Šafrán (1977), v zahraničí vydaná alba, ani Koláž (1995), nově zaranžované dávné písně, pak je Třešňákovou tuzemskou prvničkou Inventura, navzdory názvu.
"Jsem šlechtic, který nikdy nelhal," praví Dumasův mušketýr Athos a plebejec Třešňák mu sumářem písní z posledních let právem stojí po boku, pobočník pravdy, možná neústupnější než proslavený opilý šermíř. Tucet neveselých písní, hněvivé, vzteklé melancholické, deziluzivní i skeptické disputace s organizovanou silou státu, zbabělostí takykamarádů, národní pamětí-nepamětí snad bude jednou patřit k nejvášnivějším svědectvím doby svobody-nesvobody. Ne ale jako prvoplánové ideologické omalovánky, ale naštěstí však jako poezie našich poezii nepřejících časů.


Milení Cikáni prý dali Vlastimilovi vale, že mají jiné kšefty, a tak též malíři, spisovateli a fotografovi nezbyli než bílí koně: výtečný bubeník a skladatel Martin Rychta, tenorsaxofonista Jan Štolba, všeuměl a violoncellista Olin Nejezchleba a především kytarista (i basový) Jaromír Panáček, na bookletu snad v c.k. převlecích vyobrazení před karlínským viaduktem. Třešňák a band. Jednou mi Vlasta volal, abych mu do telefonu pustil jistou písničku od amerických Iron Butterfly (cože?!), teď už chápu. Valivý a kompaktní bigbítový zvuk svou jednoduchostí a úsporností vychází nejspíš ze zámořského rocku přelomu šesté a sedmé dekády a vhodně doplňuje Třešňákovu geniálně diletantskou dvanáctistrunnou kytaru a na první poslech identifikovatelnou foukací harmoniku.
"Bože já vůl ječím/jak by mě brali na nože/A přitom mě berou/jenom na hůl," řve Třešňák v úvodním Volebním guláši, a mně podle toho hněvivě hysterického hlasu zas napadá kultovní britský písničkář Kevin Coyne. Když se však Vlasta ušklíbne, že ho na "neotřelý rým na lásku," napadá jen "registr svazků", jako bych slyšel Captaina Beefhearta křtěného Vltavou.
Moby Dick je obžalobou fašismu a komunismu, obavou z "mstících pluků", které plují "neochvějně dál"..."Sieg und Heil, Čest a práce!", a jak z hloubi hrdla drtí mezi zuby "Blitzkrrrrieg a Vítězný únorrrr" (a pomáhá si neartikulovanými výkřiky), jako bych slyšel kostnický Husův monolog v podání Zdeňka Štěpánka.


K plnému vychutnání (a je-li to nutné, tak i k porozumění) některých písní je dobré znát Třešňáka spisovatele, jindy alespoň jeho curriculum, víte? V Povolení k pobytu si totiž pohrává s modelem jazykových potyček svých literárních hrdinů pana Praga a pana Moritze. ("Je mořská nemoc nakažlivá?"... "proč se sirotci modlí Otčenáš?") K úplnému pochopení jedné z nejkrásnějších písní alba Dopis Olze je docela dobré vědět, že Třešňákův vztah k někdejší první dámě země byl kdysi dávno zpečetěn založením napůl recesistického vydavatelství brakové literatury Hrobka a nejspíš narušen po roce devadesát: "Chraň bůh, to že jsi ty?/Ne, ty nejsi ona!" A své kamarádce, kterou hledal "zmrzlý zmrzlou v lavinách" posílá rezignovaný vzkaz: "Žiju v jiném světě/kde JHO se řekne - JOCH."


Nejsilnější skladba alba, Die Kameraden, je náhodný dialog mezi zpěvákem a vágusem, německým veteránem druhé války, který vzpomíná na frontu a kamarády a ptá se "Furt tak sám/Jestlipak máš taky kámoše, Die Kameraden? - Mám, Jawohl, natürlich!Ano!/ A právě kvůli nim je přes další sloky razítko CENZUROVÁNO!" Koncentrovaná deziluze, pravdivá inventura jako by z jiného, ale přitom bolestně zřejmě našeho světa.


Z posledních patnácti let máme málo tak silných a přesvědčivých alb jako je toto.


VOJTĚCH LINDAUR


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT Folkrock

obal alba

Traband

Domasa
Dostupné varianty
MP3 99 Kč
CD limit. ed. 299 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
obal alba

Koňaboj

Zdálo sa ně, zdálo...
Dostupné varianty
CD 239 Kč
MP3 99 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
obal alba

Tomáš Kočko & Orchestr

Godula
Dostupné varianty
CD 179 Kč
MP3 99 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
obal alba

Traband

Neslýchané (CD+DVD)
Dostupné varianty
CD 254 Kč
MP3 99 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
obal alba

Jarret

Za hrany
Dostupné varianty
CD 179 Kč
MP3 99 Kč
FLAC+mp3 149 Kč
O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno